Kapří šupinka
Občas se mě někdo zeptá, jestli jsem pověrčivá. A já chci odpovědět, že ne, ale nakonec připustím, že trochu asi ano. Černá kočka přes cestu mě nerozhodí. Pátek třináctého je můj oblíbený den. Ale co třeba čočka k obědu na Nový rok? Šlapání jen na kulaté kanály? Žádné pověšené prádlo na Vánoce a na Silvestra? Andílek na vánočním stromku?
Co by se stalo, kdybych něco z uvedeného udělala jinak? Pravděpodobně vůbec nic. Přesto to nechci riskovat. Jedna z takových pověr hodně dlouho strašila moji maminku. Byla právě o pověšeném prádle a smrti blízkého člověka. Nikdy bych nevěřila, že právě moje maminka si tyhle dvě věci dá do souvislosti a navíc se tím bude tolik trápit. Ty čerstvě vyprané plínky pověsila už před mnoha lety a její tehdy hodně nemocný tatínek nás za několik dní navždy opustil. Od té doby se nás tato pověra drží a přestože by se na situaci s největší pravděpodobností nic nezměnilo ani kdyby plínky nevisely, respektujeme ji.
Společně s touto vzpomínkou zdravím svého dědečka do nebe a nám všem ostatním přeji hodně zdraví a štěstí nejen o Vánocích, ale i v příštím roce! A každému tu šupinku. Dejte si ji do peněženky a noste ji u sebe. Třeba je kouzelná. A třeba vám splní vaše velké přání.
Kdo ví ... :-).
Poslat článek
Tisk
Štítky: Vánoce, svátky, Štědrý den, pověry