Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Známá situace: Máte za sebou náročný den v práci, vracíte se domů s jedinou touhou – skopnout lodičky hned v předsíni a nikým nerušena se natáhnout na gauč. To ale nehrozí. Lodičky si sundat sice ještě stihnete, tím to bohužel končí. Musíte se věnovat dětem, udělat jim večeři, zkontrolovat úkoly, rozhodnout další z jejich četných rozepří. Když je před devátou uložíte, nárokuje si vaši pozornost manžel. Jedete téměř bez přestání a na sebe máte stále méně času. Nechcete dělat dusno, naopak, chcete být příjemná, uvolněná a v pohodě. Nalijete si skleničku nebo dvě. Spláchnete stres a skutečně to pomáhá. Než je těch skleniček za týden víc. A než přijdete na to, že už se netěšíte prakticky na nic jiného.

Magická hranice

Nikdo vám s jistotou neřekne, kdy nastane ten moment, že už jste závislou. Jestli je to sklenička vína k večeři nebo až jedna láhev denně. Jisté je, že pro ženu podle posledního výzkumu Světové zdravotnické organizace není žádné množství alkoholu bezpečné. A ještě jeden fakt – v České republice v součastnosti žije deset procent žen, které mají s pitím velký problém.

Proč pijeme? Je to tak, že alkohol je snadno dostupným, společností tolerovaným jedem, jehož účinek přichází rychle po požití? Je to proto, že si nedokážeme své potíže připustit, že je nechceme řešit jinak než tím, že je prostě odsuneme? Že je alespoň na chvíli (nejlépe do rána) můžeme nechat celkem jednodušše zmizet? Možná od všeho trochu. Bohužel často necháme své problémy dojít příliš daleko, přitom by bylo mnohem jednodušší a zdaleka ne tak bolestivé, svěřit se do rukou odborníka dříve, než nás k němu přivede nějaký skutečný malér.

Jednoduchý test pravdy

Podle slov primáře Oddělení pro léčbu závislostí VFN Praha MUDr. Petra Popova je „výhodou“ alkoholu právě prakticky bezprostřední nástup úlevy. Oproti tomu na předepsaná antidepresiva si tělo nejdříve musí zvyknout a jejich účinek pocítíme přibližně po čtrnácti dnech užívání. Jenže – antidepresiva (přestože všeobecné povědomí je jiné) jsou nenávykové látky, což se o alkoholu (jak všechny dobře víme) říct rozhodně nedá.

Pokud se teď sama sebe ptáte, jak poznám, že se mě problém závislosti týká, zkuste si odpovědět následujících šest otázek a dovolte si být k sobě upřímná:

·         Cítíte silnou touhu nebo nutkání pít alhohol?

·         Nedokážete se v pití alkoholu ovládat? Pijete i tehdy, když je to nevhodné nebo pijete víc, než původně chcete?

·         Míváte tělesné odvykací obtíže („absťák“) po vysazení alkoholu (nejčastějším je třes po ránu)?

·         Zvyšujete si dávky alkoholu, abyste dosáhla účinku, původně vyvolaného nižší dávkou?

·         Zanedbáváte kvůli alkoholu své dobré záliby a potřebujete stále více času, který věnujete získání, pití a zotavení se z účinku alkoholu?

·         Pokračujete v pití alkoholu i přesto, že víte o jeho škodlivých následcích na vaše zdraví?

Pokud odpovíte třikrát až šestkrát „často“ nebo „někdy“, jedná se o závislost. V opačném případě si můžete oddychnout, i tak se ale vyplatí zůstat ostražitou. Podle primáře Petra Popova není nutné přestat pít alkohol úplně (v české společnosti je abstinent často pokládán za divného a nudného), důležité je uvědomit si, jak piju, kdy piju a proč. Konzumace alkoholu by pro nás měla být stále něčím výjimečným, v tomto případě se závislosti jistě bát nemusíme.

Alkoholičkou může být každá

Pozor bychom si měly dát ještě na jednu mylnou představu. Často si pod pojmem alkoholička představíme tu špinavou páchnoucí trosku pijící u večerky víno rovnou z krabice. Faktem je, že většina žen léčících se ze závislosti na alkoholu má středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. Za sebou rozjetou úspěšnou kariéru (bohužel nejen pracovní, ale i tu pijanskou), spoustu přátel, často vlastní rodinu. K léčení tyto ženy většinou přivede právě strach o své děti, strach z rozpadu rodiny a také obavy o vlastní zdraví.  Podle Moniky Plocové (terapeutky a autorky knihy Na špičce ledovce), aby se žena šla léčit, musí mít silnou motivaci, potom má velikou šanci jít správným směrem a ve svém léčení vytrvat.

Smutnou skutečností zůstává, že ze závislosti se člověk nevyléčí. Povzbuzením je naopak to, že pokud zná svého „nepřítele“ a ze svého života ho naprosto eliminuje, zvítězí nad ním. Už tím, že se vzdáme své drogy, žijeme zdravěji. Naše tělo se očistí, budeme se cítit lépe psychicky i fyzicky. Můžeme se vědomě vydat právě touto cestou. Zdravý životní styl je určitě in a my svou pozornost můžeme věnovat právě tomu, jak si své tělo chránit a hýčkat. Spousta žen takto objeví úlevné techniky jógy, meditace a relaxace.

Je to náš čas

Když začneme řešit své problémy s nadměrným užíváním návykových látek, náš život často dostane jiný rozměr. Najednou máme více volného času, dokážeme vnímat malé radosti všedního dne a cítíme se spokojené. Dokážeme se lépe orientovat ve svém vnějším i vnitřním světě, dovolíme si odžít všechny emoce tak, jak si to zaslouží. Vylepší se naše vztahy, pro své okolí se brzy staneme opět spolehlivou a vyrovnanou osobou. Naši osobnost to jenom posílí.

Ano, řešit své potíže chce velikou odvahu, ale vyplatí se. Rozhodnutí zůstává jen na nás samých. Podvědomně hodně z nás velmi brzy tuší, že se něco děje, ale všechno má svůj čas. Jdeme cestou života a jednou dojdeme všechny do bodu (každá svého), kdy se musíme rozhodnout, jak dál. Rozhodneme-li se říci si o pomoc, dostane se nám jí. Nikdo se na nás za to nemůže a nebude hněvat, skuteční přátelé nás naopak podpoří a budou obdivovat, že jsme sebraly sílu a daly se na boj. Není lehký, přesto rozhodně ne marný. Je dobré se zastavit a uvědomit si, že čas nám vyměřený je jen náš a je na nás samotných, jak si ho naplníme a jak si ho prožijeme.

Většinou to není jen o pití nebo braní

Jak mi potvrdil pan primář Popov, u žen je problém závislosti většinou složitější v tom, že až u 86% závislých se objevuje ještě další duševní porucha. Ženy závislé na návykových látkách často mají problémy s příjmem potravy (anorexie, bulimie), hodně z nich zná deprese, objevují se obsedantně kompulzivní poruchy a zneužívání prášků. Všechny tyto poruchy jsou samy o sobě dost závažné, v kombinaci s alkoholem nebo drogami velmi nebezpečné.

Každá máme svou třináctou komnatu. Každá máme své zkušenosti, své radosti a strasti. Každá máme něco za sebou a mnoho před sebou. Pokud se budeme respektovat, naučíme se milovat a se vším se dokážeme poprat. Je dobré vědět, že NIKDY na to nejsme samy. Zkuste se svěřit. Třeba partnerovi nebo odborníkovi. A pokud potřebuje pomoci třeba naše kamarádka, buďme laskavé a podporující. Upadnout můžeme každá, to není ostuda. Ostudou je se nezvednout.

Kam se můžeme obrátit  

www.anonymnialkoholici.cz

PL Bohnice, Linka důvěry: 284 016 666284 016 666 (non-stop), 284 016 208284 016 208

Krizové centrum RIAPS: 222 580 697222 580 697 (non-stop)

Apolinář PL: 224 968 200224 968 200 (detox), 224 968 214224 968 214 (ambulance pro léčbu alkoholové závislosti)

PL Bílá Voda: 584 413 208584 413 208, 584 414 156584 414 156

PL Červený dvůr: 380 739 131380 739 131

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/