Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Nicméně jsem se trochu obávala, aby se nejednalo o plačtivý text plný hrůzných zkušeností, který by člověka tak akorát uvrhl do deprese, o což nikdo z nás během letních dnů nestojí. Již po několika stranách jsem se ovšem přesvědčila,že tato obava byla cela zbytečná.

Německá spisovatelka Eva Lohmannová ve svém knižním debutu rozehrála na příjemných 190 stranách příběh mladé úspěšné ženy, která má zdánlivě vše, co by si jen mohla přát. Skvěle placenou práci, milujícího přítele a kamarády, s nimiž si užívá volný čas. Přesto však není šťastná a postupně upadne do hluboké deprese, která jí znemožní nadále fungovat jak v pracovním, tak soukromém životě. Dostává se tedy na psychosomatickou kliniku, aby zde svému problému čelila.

Kniha je členěna do osmi kapitol, přičemž každá kapitola odpovídá jednomu týdnu, který hlavní hrdinka Mila na klinice strávila. Eva Lohmannová barvitě líčí pocity, které Milu provází v prvních dnech v neznámém prostředí, i obavy spojené s klienty léčebného zařízení. Brzy však získá větší sebejistotu a také nové přátele. Zjišťuje, že řada z nich skončila v ,,blázinci" proto, že přestala zvládat nároky běžného života, které si však na svá bedra dobrovolně sama nakladla. Velmi výrazně vyplouvá tato skutečnost na povrch během skupinových terapií, kterých se účastní i špičkoví manažeři, unavení a doslova ušlapaní stresem a věčnou uspěchaností spojenou s jejich prací. 

Mila se během svého pobytu na klinice setkává také s mužem, který se vyrovnává s vlastní transsexualitou. Blázinec pro něj představuje místo, kde si nemusí na nic hrát a předstírat, že je někým jiným, než kým se cítí. I Mila začíná jasněji vnímat, že právě zde si může vydechnout, starat se jen sama o sebe, přestat si lámat hlavu s blížícími se deadliny pracovních projektů a uvažuje nad tím, zda se blázinec nenachází spíše před branami kliniky než v jejích prostorách a zda by si i zbytek populace neměl na osm týdnů v roce jít odpočinout a užít si možnost odhodit svou křečovitou masku, vnucenou společenskými okolnostmi a nějaký čas jednoduše vůbec nic nedělat. 

Přestože je většina knihy zaměřena na Milino pozorování potíží a charakterů ostatních klientů, a to často až překvapivě povrchním způsobem, prochází celým dílem jako nit také její příběh a léčebná pouť, směřující k uzdravení bolavé mysli.

Knížka Evy Lohmannové je velice čtivá a mohu ji vřele doporučit jako čtivo k ukrácení chvil v městských hromadných prostředcích, ale i pro lenošení během dovolené.