Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Znáte to, ne? Pokaždé, když se na nějakou událost těšíte už několik týdnů, se musí něco zvrtnout. U mě doslova.

Den před plánovanými workshopy jsem scházela po schodech v knihovně a zřejmě jsem se zrovna nad něčím zamyslela a šup – a už to bylo! Šlápla jsem ob schod a obrátila jsem si chodidlo napříč a noha mi neskutečně prokřupala od kotníku až po nárt. Myslela jsem, že nemám nohu. Pro mé překvapení (to zní divně… překvapilo mě, že…) mě nic nebolelo. Docela se mi ulevilo. V klidu jsem došla domů a dál se těšila.

Po pár hodinách mě ale kotník začal lehce pobolívat. Hodně mě to vyděsilo a bála jsem se, že jsem si tam něco zlomila. Neváhala jsem a vydala jsem se na dlouhou cestu přes celé město na polikliniku. Na pohotovosti mě přijali bez problémů. Vešla jsem do ordinace a posadila se na křeslo. Když jsem doktorovi popsala, co se mi stalo, díval se na mě, jako kdybych měla rýmečku a co tam vůbec dělám s takovou banalitou. Cítila jsem se trošku trapně, nicméně radši půjdu na pohotovost zbytečně, než něco zanedbat. Poslali mě na rentgen. Doktor, který mě přijímal, působil velmi zvláštně, že jsem se fakt bála vůbec vlézt do rentgenové místnosti. Když jsem se ocitla uvnitř, vypadalo to tam jak na pitevně. Měla jsem smrt v očích a myslela jsem, že se odtamtud už nikdy nedostanu. Naštěstí po pár minutách snímání, kdy vše probíhalo naprosto regulérně, jsem se živá odebrala do čekárny. Se snímkem jsem se dostavila zpět k oblíbenému chirurgovi, který konstatoval, že mám kosti v pořádku, nicméně vazy mám natažené a mám nastolit klidový režim a nohu stahovat a popřípadě mazat nějakým uklidňujícím gelem. Dodal, že pokud už mě to ráno nebude extra bolet, můžu jet tancovat. Takže ráno moudřejší večera.

Ve čtyři hodiny ráno jsem zaklapla budík a vystřelila z peřin. Noha mě pobolívala, ale já jsem se nehodlala vzdát. Na workshopy jsem se těšila nejméně měsíc dopředu a navíc jsem je měla i zaplacené. Nohu jsem si namazala, obvázala, vykonala nezbytné ranní činnosti a statečně jsem se vypravila z domu na nádraží. Mimochodem, jela jsem MHD, takže až tak strastiplná cesta na nádraží to nebyla.

Na nádraží v Olomouci jsem po chvilce čekání potkala Janču, kamarádku, zároveň svou trenérku a lektorku workshopů, na které jsem se vydala. Náš expres měl samozřejmě zpoždění, deset minut. Jak jinak. Cestování s našimi drahými dráhami je vždy dobrodružství. Ještě, že jsme nikde nemusely přestupovat, protože to by nám ten náš spoj rozhodně ujel.

Cesta nebyla dlouhá. Venku už pomalu vylézalo sluníčko a příroda se krásně vybarvila. Z okna jsem sledovala plynoucí krajinu, nádherně do červeno-žluta zbarvené stromy a měla jsem neskutečně dobrou náladu. Janča se celou tu cestu malovala. Nalíčit řasy jí snad trvalo hodinu. Já jsem se jenom smála, protože to jsem ještě neviděla. A vůbec, celá cesta byla úplně v pohodě. Rozebíraly jsme dancehallovou taneční scénu v Česku, která je, mimochodem, opravdu alarmující.

Okolo půl deváté jsme byly konečně ve Vsetíně, kde nás čekal kamarád, aby nás dovedl na studio. Hrozně moc jsem se těšila, až si konečně po dlouhé době zatancuju na workshopu.

Na A. S. U. Street Love Project , akci organizovanou vsetínskou skupinou All Style Unit, se sjeli opravdu nejlepší tanečníci z Česka a Slovenska. Na africké tance, house a dancehall přijela Janča Jelínková, waacking učila Sabina Škodová, do krumpu tanečníky zasvětil Straight Danger, hip hop, r´n´b dance lektoroval Tomáš Pražák a čistě hip hopu se ujala slovenská ikona Lady Mel. Po workshopech následovaly semináře s lektory, na kterých se tanečníci mohli dozvědět plno informací o daném tanečním stylu. Večer si pak všichni zatancovali na párty a ráno následujícího dne se pokračovalo ve workshopech.

Já jsem se účastnila pouze sobotních čtyř workshopů a bohužel jsem nemohla zůstat na semináře, protože bych se pak nedostala v rozumnou hodinu zpět do Olomouce. Nicméně i tak jsem si den na sto procent užila! Na první lekci jsme si zatancovali opravdový dancehall s Jančou. Pravá dancehallová hudba rozpumpovala krev v žilách snad všem tanečníkům v místnosti. Na Jančině stylu je vidět zahraniční vliv. Ve Francii, kde nyní žije, pochytila mnoho nových kroků, zdokonalila se ve feelingu a jako obvykle z ní sršela neskutečná energie, jakou snad nemá nikdo! Dancehall je moje srdeční záležitost, takže na ten jsem se těšila ze všeho nejvíc. Lekce mě nabila energií a novým elánem a inspirací. Hip hop s Lady Mel byl pro mě trochu oříšek. Dělali jsme hodně feelingové věci, trochu v kombinaci s freestylem a pohyby byly napasované na jeden song. Lady Mel mám ráda, ona je jeden z mých tanečních vzorů. Má specifický styl – vidím v ní vlivy moderní gymnastiky (kterou kdysi dělala), má hodně agresivní pohyby, které zase střídá se sexy ženskými, a všechno spojuje svým specifickým cítěním hudby. Řekla bych, že jak Lady Mel, tak Janča, tancují drsně, ale přitom místy jemně a sexy, zároveň však každá do toho dává svůj vlastní pohled na tanec a to je od sebe odlišuje.

Druhý blok workshopů jsem zahájila návštěvou afrických tanců v podání Janči. Dělali jsme kuduro a toques de house (styly pocházející z Angoly, kombinace housu, dancehallu, hip hopu). Na lekci bylo mnoho začátečníků, kteří moc nestíhali, ale i tak si to užívali, protože tenhle druh hudby vás na tuty rozpumpuje a nenechá vás chvíli v klidu. Důležité u těchto tanců je mít africký feeling, být tvrdší v pohybech, zároveň používat hrudník a mít rychlé nohy.  A co je důležité taky – úsměv na tváři a energie (což jde někdy těžko, když nestíháte :-). Poslední workshop byl pro mě ve znamení disco hudby, tudíž se tancoval waacking. Na začátku Sabina vysvětlovala podstatu stylu, kde a kdy vznikl, proč se tancoval, a spoustu dalších informací. Poté jsme trénovali chůzi, nějaké drilly (technika – především ruce). Bohužel jsem musela odejít dřív, ale i tak jsem něco z hodiny stihla a užila si svůj druhý nejoblíbenější taneční styl.

Sluníčko venku dál svítilo, že člověk mohl jít jen v lehkém svetříku. Nejen počasí mi vykreslilo na tváři úsměv. Tento den stál za to, stálo za to risknout tancování s ne plně funkčním kotníkem, protože ten pocit, který jsem v sobě měla a který cítím i teď, když si na ten den vzpomenu, je k nezaplacení. Právě o tom je tanec!

Vysvětlivky:

• Dancehall – styl pocházející z Jamajky; 70. léta; energický, sexy tanec; kombinace tradičních kulturních tanců a společenských jamajských stylů; tancuje se na dancehall hudbu, vychází z reggae
• Krump – styl z LA; vznikl kolem roku 2001; vysoce energický, expresivní a emotivní tanec plný dynamických pohybů a bojového vyjádření; slouží jako uvolnění různých druhů emocí a vzteku
• Hip hop – hip hopová kultura se začala vyvíjet začátkem 70.let v New Yorku; základní elementy hip hopové kultury – Djing, MCing, bboying, graffiti; tancuje se na hip hop music a odráží její trendy (nesprávně se hip hop dělí na old school a new school, nicméně v Evropě se tohoto dělení užívá hojně)
• Waacking – styl vznikl v 70.letech v LA; vznikl v gay klubech; tanečníci ukazují tímto tancem svou krásu, sebevědomí; základem jsou nejrůznější kombinace pohybů rukou, otočky, pózy, linie; ikonou pro waackery byla a je např. Diana Ross či Donna Summer; tancuje se na disco-funkovou hudbu
• African dance – je mnoho druhů afrických tanců; konkrétně na ASU se vyučovaly styly kuduro a toques de house, které pocházejí z Angoly a jsou to směsice housu, dancehallu a hip hopu