Nepřehlédněte
KALANETIKA: EFEKTIVNÍ CVIČENÍ VHODNÉ PRO KAŽDÉHO!
Chcete začít s cvičením doma, ale nemáte motivaci? Správné oblečení vám pomůže
Dýně poslouží nejen jako ozdoba, zazáří také v kuchyni nebo v kosmetice
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Lázně v průběhu času. Od antických až po ty dnešní
Lázně jako nejlepší místo pro společenská setkání
V našich zeměpisných šířkách si dnes bydlení bez vlastní koupelny téměř nedokážeme představit. A asi si ani nedovedeme představit, že by právě naše koupelna byla tou pravou místností pro zábavný večírek. Ve starověkém Řecku a Římě ovšem existovaly impozantní lázně, které se zároveň stávaly místem společenských setkání.
Muži a ženy se sem přicházeli – tedy i tehdy zpravidla odděleně – očistit, odpočinout si a pobavit se. Součástí programu byly masáže, kosmetická ošetření a drobné lékařské zákroky. Řecké lázně byly vybaveny vanami, otevřenými bazény a takzvanými potními lázněmi. Tuto koncepci později převzali také Římané, zdokonalili ji a rozšířili po celé říši. Stavby byly skvěle promyšlené a voda se využívala efektivně. Po použití v lázni se s ní splachovaly latríny, a poté odtékala do kanalizace.
V muslimských zemích se posléze vyvinula vlastní kultura koupelí založená na potních lázních a očistě pod tekoucí vodou.
Doupě nemravnosti
Se zánikem Římské říše upadla lázeňská kultura v Evropě v zapomnění a na Západ ji vrátili až křižáci vracející se z muslimských zemí. Od 12. století se ve městech začalo lázeňství opět rozvíjet a opět sloužilo kromě očisty také ke společenským zábavám. Přidaly se ovšem též erotické hrátky. Mezi sedacími koupelemi, baňkováním a společným jídlem docházelo k seznamování a svádění. Zatímco provozovatelé veřejných lázní dbali alespoň trochu na mravnost, v lázních soukromých se šlo s chutí a bez ostychu rovnou na věc.
To samozřejmě bylo jen stěží slučitelné s představami křesťanství, a když se v 15. a 16. století začaly šířit nemoci jako syfilis, cholera či mor, katolická církev učinila těmto radovánkám přítrž. Lázeňské koupelny byly prohlášeny za zbytečný luxus a semeniště nemocí. Od té chvíle platilo: utřít, napudrovat a navonět, nikoli umývat.
Hygiena jako právo člověka
S příchodem osvícenství se v 18. století v lidech opět probudila touha po lázeňských centrech. Lékaři a vědci propagovali koupele jako ozdravný program, a tak se lázně opět staly místem setkávání bohaté klientely. Pro chudší část obyvatel vznikaly veřejné lázně umožňující osobní hygienu, a dokonce vybízely k plavání a jeho výuce.
O 100 let později začaly umývárny pronikat i do soukromých bytových komplexů. Nejprve pouze jako luxusní vybavení pro zámožné, ale v průběhu 20. století už se staly evropským standardem.
To ovšem v žádném případě nemělo na oblibu lázeňství negativní vliv, lázeňské pobyty se naopak staly ještě oblíbenější než dřív. Lékaři je předepisovali po úrazech a při nemocech pohybového aparátu a často celkově jako kompenzaci těžkého pracovního života. Potní lázně, termální, solné a bahenní koupele měly snižovat stres, uvolňovat svalové napětí, zlepšovat stav pokožky, dýchání a imunitního systému.
Beauty salóny a medical wellness
Na přelomu tisíciletí se ke klasickým léčebným procedurám přidaly další, tentokrát zaměřené na kondici, požitek, krásu a prevenci. Zkráceně označované již běžně používaným wellness. Přidala se i kosmetika, manikúra, pedikúra, depilace, meditace, různé druhy cvičení, koupele v čokoládě a mnoho dalšího. Wellness je oprávněně považován za jeden z nejrychleji rostoucích trhů 21. století.
A pro získání těchto požitků už dávno nemusíte jezdit pouze do lázní. Krásně vybavené wellness studia se širokou nabídkou dnes už najdete téměř všude.
Poslat článek
Tisk
Štítky: lázně, wellness, antika, veřejné lázně, setkávání se, křesťanství