Je lepší nějakej, než vůbec žádnej??
Jako první mě napadlo, jak je to s chlapama… je lepší nějakej (i když nijakej, třeba se spoustou chyb, které už nejdou přehlédnout), nebo žádnej…Já mám zatím jasno, asi jsem naivní, moc to idealizuju, nebo jsem prostě jen ovlivněná svým harmonickým (i když nám ta harmonika občas trochu neladí) vztahem, nebo poučena svými předchozími chybami. Pro mě raději žádnej, ale co by se stalo, až bych se opět ocitla v situaci, kdy by to doma nefungovalo?? Zůstala bych ve vztahu kvůli dětem? Ze zvyku? Z pohodlnosti? Když všechna ostatní rozhodnutí jsou tak snadná??
Je přece lepší si oběd nedat, než ho jíst nějakej, dejme tomu zkaženej… Noční krém si taky nekoupíte, když potřebujete denní, byť je to přeci taky krém. Žádnej sex je taky lepší, než ten špatnej, teda rozhodně pro většinu žen, které znám. Většina mužů, které znám, teď bude velmi hlasitě nesouhlasit. V tomhle se prostě drahé panstvo, neshodneme.
Tak proč si to milé spoluženy děláme? Zcela dobrovolně a ještě si to umíme dostatečně přesvědčivě pro sebe (i pro širé okolí) obhájit. Proč jsme až s odstupem času schopné připustit, že to bylo celou dobu stejné. Stejně, nebo velice podobně špatné. Proč jsme až tehdy schopné odpustit celému širokému okolí, pochopit to, co nám celou dobu říkalo. Přiznat, že i kdyby to celá polovina tvrdila ze závisti, ta druhá to s námi myslela dobře.
Je to proto, že se nemáme dostatečně rády? Protože se bojíme? Změny? Všeho toho, co se sebou to rozhodnutí ponese? Nebo SAMOTY?
Foto: http://www.freedigitalphotos.net/
Poslat článek
Tisk
Štítky: sebeúctavztahy