Nepřehlédněte
Zařiďte si pravé wellness i doma: Luxusní rituály pohody a relaxace
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Úvod do čtenářského deníku
Láska ke knížkám mi byla asi vrozena, můj tatínek miluje knížky, moje maminka miluje knížky, moji oba prarodiče byli vášniví čtenáři a v jejich knihovnách se dalo najít obrovská spousta knížek s tolika poutavými příběhy, že člověk zapomínal na čas i okolí.
Ani bych asi už nedokázala přesně spočítat, kolik knížek mi babička odpoledne předčítala na gauči v obýváku, když už mě nebavilo po obědě poslouchat pohádky z rozhlasu. Ta odpoledne s knížkou na gauči s jasně oranžovým chlupatým potahem jsem milovala, natěsnali jsme se tam všichni tři i spolu s babiččiným pejskem Mucišem a těšili se na další příběh z té spousty knížek, co mi babička nakoupila.
Moje první opravdově přečtená knížka se jmenovala Vítek a napsal ji Bohumil Říha. Zrovna nedávno jsem se na chvíli do ní začetla, když mi přišla do ruky při stěhování. Musela jsem se smát, jak rychle se mi vybavil její obsah.
Přečetla jsem spoustu pohádkových knížek, které jsem našla v knihovně rodičů i prarodičů, ale pomalu mi to přestávalo stačit. A pak mamka jednou přinesla z naší knihovny bílou knížku s názvem Boj o první místo od Jaroslava Foglara. A tím odstartovalo mé šílenství. Během poměrně krátké doby jsem od tohoto autora přečetla naprosto všechny knížky a moje posedlost jimi vlastně nikdy ani neskončila. Zrovna nedávno jsem se vracela k titulům Když duben přichází a Dobrodružství v zemi nikoho.
Jenže i tyhle de facto klučičí knížky mi brzy přestaly stačit. A to zase nastoupila moje maminka a přinesla mi Odvážnou školačku. Krásný příběh inspirovaný jednou životní etapou malé holčičky, jejíž tatínek je armádním letcem a ona vlastně žije jen s maminkou a babičkou, její nástup do první třídy, učení se respektování i jiné autority než je jen maminka nebo babička, uvědomování si sama sebe. :)
Tahle knížka odstartovala éru dívčích románů jako Robinsonka, Svéhlavička, Jana a Jan, Táta sekáč, Nad sekundou hřmí, Modrý vrabec. A ano, i já jsem si prošla svou etapou nad paperbackovými výtisky Harlequinek a časopisových večerů pod lampou. Potom vypuknul boom v podobě knížek od Danielle Steel, moje mamka i babička jim naprosto propadly, ale ani tato autorka nedokázala psát tak rychle, aby dokázala uspokojit čtenářky lačnící po nových a nových milostných dobrodružství. A tak začala babička hledat i u jiných autorek. Nikdy nezapomenu na Dům ozvěn od Barbary Erskinové. Hůů, tuhle knížku jsem neměla číst v noci. Milostný příběh na pozadí skutečně důmyslné duchařiny kombinované s čarodějnickými praktikami a propletený s hlubokou minulostí a budoucností zároveň. Ne všechny knížky téhle autorky mě zaujaly, ale tahle mě opravdu oslovila.
Další čtenářskou etapou mého života je Robin Cook a jeho příběhy z lékařského prostředí protkané detektivními prvky. Vlastně ne všechny, nevzpomenu si v tuto chvíli na přesný název knížky, ale jedna se tuším tématem odlišovala a ponořila se kamsi do starověku.
A díky této knížce a vzpomínce na ni jsem se později dostal i k autorovi, jehož psaní mě dokázalo natolik uchvátit, že jsem se při čtení jeho titulu Nezkrotný jako moře, kde v jedné scéně tak věrně popisuje pocity hlavního hrdiny pod vodou, že jsem se přistihla, že stejně jako hrdina nedýchám. :) Wilbur Smith je dle mého názoru jeden z nejlepších autorů, kteří kdy psali. Jeho Řeka bohů je a bude pro mě vždy naprosto fantastickým čtením, protože mě dokázalo živě přenést do starověkého egypta. Ještě teď si dokážu vybavit, jak mi bylo horko, když jsem četla o putování věrného Taity rozpálenou pouští. :)
Nora Roberts, jméno této autory je také další etapou mého čtenářského života. Miluji její knihy s milostnými příběhy protkanými mystikou či detektivní zápletkou. Co mě u této autorky baví je, že si dost často na začátku knihy myslím, že znám zápletku a na konci se přesvědčím, že jsem se zmýlila. :)
Kdysi jsem si někde přečetla, že prý by čtenář měl mít určitý vzorec, podle nějž čte a vybírá si knížky. No, já asi nejsem „vzorcový“ čtenář. Knížky vybírám podle autora a když už třeba od něj nemám nic dostupného, tak dost často vybírám podle obalu nebo novinek ve speciálním stojanu u nás v knihovně nebo třeba i podle doporučení. Takhle jsem se dostala k Stephenovi Kingovi, Mary Higgins Clark.
Tohle měl být jen kratičký článek, ale nějak jsem se rozepsala. Je to úvod k další sérii článků, které pro vás chystám o knížkách, co jsem přečetla a myslím si, že by vás mohly zajímat.
Image courtesy of open book / FreeDigitalPhotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: Knížky; čtení; čtenářský deník