Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Už v úvodu seriálu jsem psala, že vycházím zejména z vlastní zkušenosti. Taky tento vložený článek je výsledkem mých zážitků. Otázka v nadpisu naráží na to, že při dnešní všudypřítomné propagaci maratónu a souvisejících akcí už asi každý ví, co je maratón, zatímco ultramaratón je pojem spíš neznámý. I když je pravda, že se mě občas někdo zeptá, kolik maratón vlastně měří. Takže tuto otázku rovnou zodpovím taky – klasický maratón měří 42km a 195m. Důvod, proč je to právě toto číslo, vyplývá z historie maratónu. Původní vzdálenost, která byla rovna délce trati z Maratónu do Athén, kam běžel podle legendy posel Feidippidés v roce 490 př.n.l. se zprávou o vítězství Řeků nad Peršany, měřila 39 km. Na této trati se konal první maratónský závod novodobých olympijských her v roce 1896, v němž zvítězil legendární řecký běžec Spyridon Luis. Později byla trať maratónu prodloužena na 40 km. Za současnou vzdálenost, která se běhá od roku 1908, mohou britští monarchové. Start a cíl závodu v Londýně byl stanoven tak, aby viděli doběh členové královské rodiny. Zajímavé je, že až v roce 2004 začala IAAF (Mezinárodní asociace atletických federací) evidovat světové rekordy v maratónu, půlmaratónu a chůzi, protože se jedná o závody na silnici, kde jsou pokaždé mírně odlišné podmínky (profil, povrch, zatáčky). Nejrychlejší trať maratónu je v Berlíně, kde bylo překonáno několik světových rekordů.

Z historie maratónu se již vrátím opět k ultramaratónu. Jak naznačuje název, je to závod delší než maratón. Oficiálně se počítá za ultramaratónskou vzdálenost závod v délce nejméně 50 km. Právě takový jsem běžela letos v dubnu jako svůj první ultramaratón. Byla to Brdská stezka, která je součástí Evropského poháru v ultramaratónu, a také na ní každý rok probíhá mistrovství České republiky v ultramaratónu. K závodu jsem přistupovala s respektem, protože jsem zatím uběhla vcelku nejvíce 44 km v tréninku, a to je už deset let. Vyběhla jsem pomalu, přesto mi závod docela příjemně ubíhal. Dokonce mě ani po dokončení nebolely svaly, ani jsem v průběhu nijak neztuhla, což se mi stává při některých maratónech, i s méně náročným profilem. Brdská stezka startuje v Mníšku pod Brdy a vede v Brdských lesích, takže má dost kopcovitý profil. Při vytrvalostních závodech v terénu se startovní pole roztáhne, takže člověk často běží mnoho kilometrů úplně sám. Někdo raději běží ve dvojici nebo ve skupině, ale já si nejlépe psychicky odpočinu právě, když běžím sama v přírodě. Shodou okolností bylo příjemné počasí, a závod vedl krásnou krajinou. Z velké části se běželo po měkkých cestách, takže ani neprotestovala moje achilovka, která někdy dělá problémy, zvlášť na tvrdém povrchu.

Kromě předností jako je běh na čistém vzduchu, měkčí povrch a výhledy do krajiny, mají závody v terénu jednu velkou nevýhodu. Ta spočívá v tom, že pokud není trať dostatečně značená, může závodník zabloudit, což se stává docela často, a běžci si někdy závod prodlouží třeba i o deset kilometrů. Přitom obvykle nepomůže, když běží víc lidí najednou. Zrovna na Brdech jsem po průběhu kolem značky, kde nebyl zcela zřejmý směr, počkala na běžce za mnou, abych se s ním poradila. Běžel závod taky poprvé, a poradil mi podle svého názoru, takže jsme potom běželi nějakou dobu oba špatně. Teprve, když jsem dohnala turistu,  zeptala se ho, jestli viděl běžce, a on řekl, že jen jednoho, a už je to dlouho, tak mi to bylo podezřelé. Vrátila jsem se, a navrhla kolegovi, abychom to ještě prozkoumali. Celkově jsme běželi navíc asi dva kilometry. V cíli mě potom utěšovali, že to už je jedno, jestli jsem běžela 50 nebo 52km. To je pravda, ale mohla jsem mít lepší čas než rovných 6 hodin.

Ještě bych ráda zmínila jeden typ ultramaratónu, a to když se běhá na okruhu na určitý čas, například 12 hodin. Pokud jste se vyděsili, tak dodám, že existují i závody na 48 a 72 hodin. Na 24 hodin máme dokonce mistryni světa, vytrvalkyni řeckého původu Michaelu Dimitriadu. Nejlepší výkony v těchto disciplinách dosáhl opět Řek, legendární Yannis Kouros, který je také básník a písničkář. Sama jsem si vyzkoušela nejkratší z tohoto typu závodů, a to na 6 hodin, který se běžel v červnu v Praze ve Stromovce, na okruhu dlouhém necelé dva kilometry. Přestože jsem po vzdálenosti maratónu měla krizi, navíc začalo hrozně pršet, ochladilo se, a já jsem úplně ztuhla, tak jsem doběhla mezi ženami na druhém místě za výkon 53,4 km. A to je také dosud moje nejdelší uběhnutá vzdálenost.

Přeji pohodové prázdniny. V našem seriálu se příště zaměříme na trénink přes léto.