Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Když jsem se od svého přítele na začátku minulého týdne dozvěděla, že následující víkend strávíme ve Varšavě, skoro jsem se rozbrečela. Ano, čtete dobře- rozbrečela. Ačkoliv většina lidí by na mém místě skákala radostí, já jsem měla chuť zalézt do nejtmavější díry, která na zemi existuje, a probudit se až na jaře příštího roku. Čím více v přítelových očích zářily jiskřičky nadšení, tím více jsem si připadala jako ta nejnevděčnější bytost na světě. Nechápala jsem, co se se mnou děje- od přírody jsem cestovatelka tělem i duší. Najednou ale ve mně převládala lenost, únava ze školy a šílená nechuť objevovat krásy cizích zemí. Můj argument zněl: „Co tam budeme celou dobu dělat? Vždyť tam nic není!“

Přesto všechno jsem ale ve čtvrtek stála na vlakovém nádraží a čekala na příslušný spoj. Moje nechuť opadla, jakmile jsem se posadila do velmi pohodlných sedaček, které s těmi od Českých drah nemají mnoho společného. Najednou jsem se cítila volná a otevřená všemu novému. Cesta trvala šest hodin, ale vůbec mi to nepřišlo, protože průvodčí a jiní zaměstnanci nás neustále bavili svými vtípky. Samozřejmě nás také lákali do jídelního vozu, kterému nešlo odolat. Ta vůně se linula celým vlakem. Soustředěná jen na jeden ze svých smyslů- chuť, jsem popadla přítele a už jsme seděli v „jídelňáku“. Ceny byly zhruba stejné jako v každé průměrné restauraci v Česku, ale kvalita- ta oproti české kuchyni byla na velmi vysoké úrovni. Abych navodila správnou polskou atmosféru, objednala jsem si jejich typickou polévku Žurek (kyselá polévka s vajíčkem, klobásou a bramborami). Po vzoru mého oblíbeného pořadu Ano, šéfe! jsem jako další chod zvolila rybu- lososa. Byl naprosto famózní! Myslím, že i šéf by byl spokojený, protože tomu opravdu nešlo nic vytknout. A když mi k tomu všemu přinesl milý číšník dezert- pirožky na účet podniku, cítila jsem se jako v ráji.

Ve večerních hodinách jsme přijeli do Varšavy. Moje nadšení z vlaku bylo oproti nadšení z města nic. Varšava se přede mnou rozprostírala v celé své kráse, a já jsem si připadala jako Alenka v říši divů. „New York! To vypadá jako v New Yorku!“ vykřikovala jsem nadšeně a nemohla se odlepit od okna našeho apartmánu.

Následující dny byly ve znamení poznávání památek a ochutnávání místních specialit. Chodili jsme od památek k cukrárnám, od cukráren k restauracím a bylo nám báječně. Pokud se spoléháte na to, že se všude dopravíte jinak než pěšky, budete zklamaní.  Jako turista totiž máte na výběr dva způsoby dopravy, a to buď městskou hromadnou dopravu (metro má jen jednu trasu, takže turistovi moc nepomůže, protože vede mimo hlavní prohlídkovou trasu) nebo již zmíněný „pěškobus“. Ale nezoufejte, opravdu stojí za to procházet se v rozlehlých parcích, kde můžete prozkoumávat mnoho nádherných zámků nebo se jen tak brouzdat typickými úzkými uličkami. Ne nadarmo se Varšavě přezdívá město parků a zahrad. Mezi nejkrásnější místa k procházkám patří Ujazdovský park, botanická zahrada a především bývalý královský park Lazienki s rybníky, v jehož sousedství stojí Belveder, dnešní sídlo prezidenta.

Moje počáteční obavy a strach z toho, co budu ve Varšavě celých pět dní dělat, pominuly, jakmile jsme se vydali po první prohlídkové trase. Ta nás dovedla do historické části centra- Starého Města (v originále Starego Miasta), kde na mě přímo dýchala historie. Připadala jsem si jako ve 40. letech minulého století a čekala, kdy se přede mnou objeví hlavní hrdina z filmu Pianista. Toto místo pro mě bylo výjimečné také tím, že historické jádro bylo kvůli Varšavskému povstání úplně zničeno. To, co tam je dnes je zásluhou hrdých obyvatel, kteří kámen po kameni obnovovali všechny památky. Názorným příkladem je třeba Královská rezidence (= Královské lázně), která je komplexem mnoha malinkatých paláců ze začátku 18. století. Tyto paláce jsou obklopeny nádherným a obrovským parkem, divadlem a rybníkem. Je zde plno zajímavých věcí, za všechny vzpomenu pomník Fryderyka Chopina. Druhou královskou rezidencí ve Varšavě je rezervace Wilanóv, kterou také tvoří malé paláce. Pokud toužíte vidět Empire State Building a nechcete dát nehoráznou sumu peněz za letenku do USA, vyrazte do Varšavy. Tady totiž mají přesnou repliku. Říkají tomu Palác kultury a obyvatelé tento „komunistický skvost“ dostali darem od Sovětského svazu.

Varšava je typická svými památkami a muzei, připomínajících druhou světovou válku a její oběti. Zvláště doporučuji muzeum Varšavského povstání, které se od ostatních muzeí velice liší. Je zde plno autentických památek, které si můžete ohmatat, ne se na ně dívat jen přes sklo. Na pochmurnosti té doby přidává i hudba, která se ozývá ze všech stran.

Když jsme u těch muzeí, určitě nezapomeňte navštívit Koperníkovo muzeum. Přestože to zní velice nudně, opak je pravdou. Tady je podaná fyzika velmi zábavnou a hravou formou. Mně jako absolutnímu odpůrci všeho technického nestačily dvě hodiny. Ostatně jako celých pět dnů nám nestačilo na všechno to, co jsme měli naplánované. Takže se vůbec nemusíte bát toho, že se ve Varšavě budete nudit. Každý si zde najde kousek sebe, svého oblíbeného města či země! Mrakodrapy připomínající New York, architektura velmi podobná té francouzské, známá vůně belgických hranolek, anglické obchody…Jednoduše jsem se zamilovala do města, kde je vše v jednom, a vím, že se tam vrátím! Brzo!