Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Milá Radko,

puberta je období těžké pro rodiče (zvlášť pokud je jen jeden), ale i pro dítě samotné. Neznamená to ale, že když máte doma puberťáka, budete ustupovat jeho měnícím se náladám a už vůbec ne rizikovému chování. Pravda je, že otec, coby vzor a autorita, v tuto chvíli opravdu chybí. Ale s tím se bohužel nedá nic dělat a Vy budete muset zastat obě role. Jak tu autoritativní, tak tu podporující, pečující, kde funguje důvěra a dítě ji bere jako oporu.

Je skvělé, že se snažíte problém řešit hned na jeho počátku! Pokud zákazy nepomáhají (což je už v tomto věku celkem běžné), budete muset vše postavit na vzájemné komunikaci, přestože říkáte, že po dobrém to se synem nejde. Myslím, že za určitých podmínek by to jít mohlo.

V první řadě Vy musíte celkově zachovávat klid, i když uvnitř Vás je to jak na emoční horské dráze. Musíte udržet zdání, že jste dost silná, abyste synovo chování ustála. Pak zkuste najít vhodnou chvilku, kdy budete Vy v pohodě a syn bude přístupný rozhovoru. Nevyhrožujte, neútočte, jen se ptejte.

Zeptejte se syna, co ho baví s kamarády, které má. Jestli podnikají něco zajímavého nebo proč právě oni? A určitě mu povězte o sobě. O tom, jak je to pro Vás těžké, být sama, živit rodinu, a muset mít o něj neustále strach. Za své emoce se stydět nemusíte! Řekněte synovi, že i Vám je nepříjemné, když mu musíte zakazovat věci a styk s kamarády. A také že potřebujete spíš jeho pomoc než vzdor, když jste na to sami. Zkuste synovi vysvětlit, jak moc je pro Vás důležitý a že o něj máte strach.

Uvědomuji si, že říkáte, že to s ním nejde po dobrém. Přesto bych to ještě zkusila. V neutrálním citovém rozpoložení. To je to nejdůležitější. Zeptejte se, zda by si přál, aby doma bylo něco jinak. A že v jeho věku je normální, pokud neví, co a jak, s kým se kamarádit, čím se zabavit. Věřte, že má smysl opakovat mu, jak může být jeho chování nebezpečné. Možná se Vám vysměje, nebude Vás brát vážně, ale nevzdávejte to! Zůstávejte v klidu a opakujte a opakujte.

Nemyslím tím, abyste mu „podlézala“ a snažila se zavděčit, naopak, stále musíte trvat na tom, že Vy jste autorita, ale že budete ráda, pokud se Vám společně podaří nastavit nějaká pravidla, stanovit si hranice, které budou přijatelné pro oba.

Tohle je vlastně ten nejdůležitější bod. A také to, abyste před synem udržela na uzdě své emoce. Plačte, mlaťte do polštáře, ale před ním zůstávejte mámou, která je silná a stále nabízí svou mateřskou náruč. Ovšem za smluvených podmínek.

Pokud to nepomůže, nezbyde Vám nic jiného než se obrátit na nějakého terapeuta přímo. Jděte za ním nejprve Vy, syn by se mohl dostat do silného odporu, že ho taháte po psychiatrech, a pravděpodobně by začal vyvádět ještě víc. V jakékoli kritické situaci ihned volejte některou z non-stop linek telefonické krizové pomoci, kde Vám určitě poradí, jak řešit aktuální problém.

Přeji Vám, ať se syn co nejvíc zklidní, a hlavně ať se nedostane do vážnějších obtíží, kterých se sama obáváte.

(Co se týče postupu rozhovoru a kladení otázek, můžete se inspirovat například článkem https://www.portalzeny.cz/bere-vase-dite-drogy/).

JB

Máte nějaký dotaz nebo problém, se kterým si nevíte rady? Napište na e-mailovou adresu jana.b@portalprozeny.cz naší psycholožce Janě Brandtlové.