Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

No, je mi jasné, že má proměna za posledních pár měsíců všechny asi lehce šokovala. Zhubla jsem, změnila jsem styl oblékání, mám prodloužené vlasy, chodím cvičit a jinak se chovám. Doma mám prý neustále až nepřirozeně naklizeno.

No, to je dle mého soudu dosti přehnané, protože neustále naklizeno si představuji bez kostek lega pod potahem na gauči, který je zdobený mozaikou z otisků pusy od čokolády, deska stolu opatlaná od prstů a věčně narvaný koš s prádlem. A můj vzhled? Ano, mám delší vlasy, manželovi se líbí dlouhovlásky, tak jsem k výročí dostala dlouhé vlasy.  Ano, pravidelně chodím na nehty,  abych je měla upravené.  Ano, každé ráno se líčím, protože mám od přírody děsně tmavé kruhy kolem očí a bez nalíčení vypadám jako zombie a děsím děti v autobuse.  Ano, snažím se hezky oblékat i doma, protože vítat manžela a jeho kolegu z práce ve vytahaných teplákách a tričku pokecaném od rajské je fakt trapas. Nemusím doufám dodávat, že tyhle přepadovky jsou běžnou záležitostí. Ano, chodím cvičit, protože se pak cítím dobře, hubnu a vejdu se do oblečení, které si vybírám podle libosti a ne podle toho, do čeho se vejdu.

Denně vařím a snažím se spoustu věcí si dělat doma a nekupovat polotovary. Poslední dobou se každou chvíli objeví v televizi, jak v tom či onom výrobku našli pesticidy, rtuť, olovo, arzen či jinou jedovatou látku. A ruku na srdce holky, pokud to nemáte od opravdu poctivého soukromníka, tak třeba houskové a bramborové knedlíky opravdu moc dobré nejsou. Kečup, pokud nekoupím v Německu, tak taky moc dobrý není. A oč je lepší domácí třešňová bublanina nebo třeba mramorová bábovka než ty kupované přeslazené v marketech. A takhle bych mohla pokračovat donekonečna.

V jednom ze svých článků s názvem “ Jíte pravidelně?” se zmiňuji, že svému manželovi chystám do práce jídlo na celý den. Ano, chci mít jistotu, že bude pravidelně jíst. A proto jsem prý otrokem domácnosti. Asi se pouštím do dosti ožehavého tématu, ale nemůžu si pomoci. Manžel mi před časem řekl, že mu u mě chybí taková ta ženskost a pocit, že je chlap a že je o něj pečováno.

Za normálních okolností bych vyletěla z kůže vzteky, ale tehdy jsem měla potřebu o tom přemýšlet. A pro některé ženy jsem dospěla k dost nepochopitelnému závěru. On má pravdu. Předpokládám, že feministicky smýšlející ženy v tuto chvíli přestávají číst, zaklapnou notebook a na mou adresu padají dosti nehezká slova, protože jim kazím jeji pracně budovanou ideu o životě.

Já ale netvrdím, že je tohle model vhodný pro každou ženu. Taky netvrdím, že péče o muže znamená, že on doma neudělá vůbec nic. Uvedu příklad. Můj muž se nestará o to, co se bude jíst, v čem se bude prát nebo zda je doma lék na horečku. Ale vždy když jede z práce, tak se mě zeptá, zda je potřeba něco koupit. Já se zase nestarám, zda je plná nádrž, máme přezuto na letní gumy nebo je potřeba vyměnit brzdovou kapalinu, ale když mám auto já a je třeba, tak ho provezu myčkou, vyluxuju a utřu prach. Můj muž se nestará o to, zda je v obýváku utřený prach a vyluxováno, ale když ho požádám, tak vyluxuje a zároveň vymění prasklou žárovku v lustru. Nevšimne si, že je potřeba vynést koš, ale když mu ho nachystám ke vchodovým dveřím, tak ho vynese. Potěší ho, když mu dochází léky a on pro ně nemusí k doktorovi, protože já už jsem mu zařídila nejen recept, ale dokonce jsem mu je i vyzvedla. Je od rána do večera v práci a bylo by to pro něj na hodinu, než by si pro něj dojel a následně si ho vyzvedl. A takhle bych mohla pokračovat donekonečna.

Tak co? Jsem nebo nejsem Stepfordská panička? 

Image courtesy by stockimages at FreeDigitalPhotos.net