František
Moje první setkání s Františkem bylo zvláštní, jeho start do života byl komplikovanější. Při porodu u něj došlo k nedokysličení mozku. Zkrátka je jiný. Když Františka lidé potkají na ulici, v obchodě, nebo kdekoliv jinde, začnou být v rozpacích. Neví, jak se k němu mají chovat. Jeho handicap je totiž na první pohled viditelný. Většinou odvrátí tvář, nebo si ho nepokrytě prohlíží a s povýšeností sledují jeho reakce. Najdou se i tací, kteří z něj mají legraci. Často se tito lidé hodně podceňují, přitom stačí zadívat se jim do očí a dát jim trochu osobního prostoru. Najednou zjistíte, že všechno je úplně jinak. František je totiž mladý muž, který dokáže být vtipný, pracovitý, vnímavý a hlavně vděčný. Poznala jsem i jeho rodiče. Jsou fantastičtí, neuvěřitelně vyrovnaní, klidní a usměvaví i přes určité překážky, které jim život přinesl. Dnes jim rozumím, musím říci, že i já mám po setkání s Františkem na život úplně jiný pohled. Tak nějak se v jeho přítomnosti uklidním, neřeším hlouposti, nepřidělávám si starosti, nebabrám se v maličkostech. Totiž stres, spěch, hádky a urážky do jeho života nepatří. Vždy je dobře naladěný a já si tu jeho náladu a bezstarostnost náramně užívám.
Je v pořádku, že nám život přihraje i jiné lidi, nad kterými přemýšlíme a nutí nás zamyslet se nad naším životem. Setkání s Františkem mne dost ovlivnilo, jsem za něj vděčná. Je dobré dát těmto lidem šanci, zaslouží si jí.
P.S Františku v úterý nashledanou, probereme hokej a všechno, co tě těší.......a děkuji ti.
Image courtesy of dan at FreeDigitalPhotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: František, lidské vlastnosti, rodiče