Nepřehlédněte
Cesta Asombroso a oblíbené produkty Osmanyho Laffity
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Mít svý jistý
Jde to vůbec? Pouze zdánlivě. Nikdy nemůžeme vědět, co přinese příští rok, den, okamžik. Můžeme tušit a taky doufat. Snažit se a čekat. S napětím, s láskou, s chutí i obavou. Abychom nezpychli. S pokorou se totiž žije líp. Tak nějak radostněji.
Dneska jsme byli na obědě v Ikee. Jen já a můj nejdražší. Seděli jsme u obrovského okna a sledovali kapky dopadající na zaparkovaná auta. Nic zvláštního. Lidi vystupovali a nastupovali. Ve spěchu, nikdo nechtěl zbytečně zmoknout. Jedla jsem svoje penne se sýrovou omáčkou a poslouchala dvě stejně staré holky u stolku vedle.
Bavily se o tom, jak je dobrý mít svý jistý. O tom, jak jedna plánuje děti a druhá se nedokáže rozhoupat přestat zobat pilulky proti početí. Vyprávěly si o svých přátelích. Jeden se nedávno ZASE rozešel s přítelkyní (navíc nemá práci) a druhá (ta, co byla na svatbě jedné z přítomných už těhotná) nedávno porodila chlapečka. Vím, poslouchat se nemá, ale nemohla jsem si pomoct.
Za největšího chudáka považovaly toho bez sexu a pravidelného příjmu. Neměl nic jistýho. Uvažovala jsem nad tím a vzpomněla si na svou kadeřnici Jolanu. Je atraktivní a už byla vdaná. Vzala si po desetileté známosti toho, o kom byla přesvědčená, že je tím pravým. Tím, který ji nemůže překvapit. Negativně, samozřejmě. Pokud by oběma zaplatil měsíc na Bali, jistě by ji potěšil. Jenomže se spletla.
Hned po svatbě nechtěla dítě. Potřebovala s tím počkat. Nechtěla jen tak žít ve vile a prosadit se maximálně u plotny. Ještě jí nebylo třicet (zdaleka) a chtěla podnikat. Odešla ze salonu, kde byla řadovým zaměstnancem, pronajala si prostory a otevřela vlastní kadeřnictví. Manžel ji začal bít a ona se rozvedla. Rychle a bolestivě.
Pracovala do úmoru, aby zapomněla. Aby neřešila. Aby si vydělala na vlastní byt. Už jí bylo třicet a zákaznice se ptaly. Jolana se příliš nesvěřovala. Až jednoho dne přišla se zvedajícím se bříškem. Není vdaná, ale je šťastná. Přestože ještě před několika lety neměla jistý vůbec nic, teď se jí daří. Její syn se už přetáčí na bříško a Jolana jednou týdně stříhá vlasy.
Chce si všechno pojistit, protože dobře ví, že nikdy není nic jistý. Přestože to tak může vypadat. Na oko. Nám a nebo ostatním. Jolaně držím pěsti, stejně jako všem, které za sebe umí bojovat.
Poslat článek
Tisk
Štítky: životní převrty vzthy