Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Prokrastinace, která neexistuje. To je vlastně skvělé, od teď už můžeme věci odkládat, jak se nám zlíbí! Tak takhle to, samozřejmě není, ale celá věc s prokrastinací je poměrně složitá.

Před zmíněnými 20 lety tomuto stavu lidé říkali lenost. Ale lenost je něco jiného. Línému člověku se nic dělat nechce. Poflakuje se a je spokojený. Prokrastinátor by naopak něco dělal rád, ale nemůže sám sebe přemluvit a donutit se k akci.

Dá se shrnout, že lenoch je ve svém stavu šťastný, zatímco chudák prokrastinátor trpí jak zvíře.

Kam mizí vůle?

Kdysi by vám psychiatr při podobných potížích diagnostikoval takzvanou „abulii“, což je patologická ztráta vůle nejčastěji spojená s depresívním onemocněním. Ale je tu zásadní rozdíl.

Koučka Zdeňka Žídková například tvrdí, že prokrastinace je uměle vytvořený pojem, který nesouvisí s duševním zdravím, ale se současným životním stylem a postojem, k nimž jsme dospěli jako společnost zaměřená na neustálou prezentaci pohody, radosti a štěstí.

Dříve výchova hlásala, že na prvním místě je práce, a teprve potom zábava. Tento přístup se ale úplně otočil a začal se klást prvořadý důraz na co největší sebevědomí a sebelásku, které jsou dnešním předpokladem zdravé osobnosti. Zdravé, spokojené a úspěšné osobnosti našich dětí.

Výsledek?

Jenže místo zdravých a úspěšných osobností nám nyní před očima vyrůstají děti, potažmo dospělí, kteří nemají sebekontrolu, disciplínu a vůli překonávat překážky a těžkosti v běžném životě.

Dnes si můžeme dovolit nechodit do práce, pokud nás nebaví. Všude přeci slyšíme, že práce nás musí bavit a být naším koníčkem. Nějak se zapomnělo na to, že pocit radosti přichází až s vykonáváním nějaké činnosti, dosahováním výsledků a že nejde o trvalý stav, kdy jste v práci radostí bez sebe každý den od rána do večera.

Proč jsme tam, kde jsme?

Bohužel už naše výchova, která často chová potomky jak v bavlnce a odstraňuje jim z cesty všechny překážky, vytváří ideální podhoubí pro růst prokrastinace.

Problémem je také zahlcenost možnostmi. Je jich tolik, že je opravdu těžké si vybrat, a to v každé oblasti našeho života. Nevíme, pro co se vlastně máme rozhodnout, a tak rozhodnutí raději odkládáme.

Nejistota a strach z neúspěchu se často mění v neschopnost vůbec s něčím začít. Bojíme se, že si vybereme špatně, že zvolíme špatný směr a důsledky budou katastrofální. Proces rozhodování se mění ve vyčerpávající noční můru.

A když dojde k přetížení organismu úkoly, například těmi pracovními ve spojení s výchovou dětí, zajištěním chodu domácnosti, tlakem na provozování zdravých sportovních aktivit a zajímavých koníčků, zejména ženy se začnou hroutit. Je to naprosto logické. A že pak dochází k prokrastinaci je jen logickým důsledkem vyčerpání.

Z množství možností, které se nabízejí zejména mladým lidem, je těžké vybrat nějaký konkrétní cíl a zasadit jej do reálného časového horizontu. Příliš velké a vzdálené cíle nejsou dostatečně motivující, takže jsou co? Odloženy…

A množství možností má ještě jeden zhoubný efekt. Neustálé rozptýlení je na dosah, nemusíme vymýšlet, co budeme dělat, neumíme se nudit a z nudy vytvářet kreativitu, jednoduše jdeme na internet.

Trénink vůle

Naštěstí i vůle a sebekontrola se dají trénovat, tedy pokud se rozhodnete absolvovat nepohodlí, které cestu k cíli provází.

Zkomplikujte to

Pokud jste odhodlány něco se sebou dělat, zkuste si co nejvíc zkomplikovat podmínky, které provázejí vaší prokrastinační činnost. Věci, které vás rozptylují nejvíce, je potřeba propojit s negativními pocity. A čím je něco méně pohodlné, tím pravděpodobněji to přestanete dělat.

Když si například během řízení auta dáte mobil na zadní sedačku, je téměř jisté, že si přestanete během jízdy číst SMSky.

Rozdělte to

Druhá zásadní věc je rozdělit si práci na dílčí cíle. Naplánovat si práci na dny dopředu, a tak se naučit zvládnout i zdánlivě neřešitelné úkoly. Ve chvíli, kdy klesne odpor ke splnění cíle, protože se zdá jako příliš velké sousto, nastartuje se motivace, a postupně se začne dařit.

Dobrá zpráva a nejlepší rada

Dobrou zprávou pro ty z vás, které se opravdu chtějí změnit, ale zatím se to nedaří, je, že prokrastinace není nemoc a je zvládnutelná vlastními silami.

A asi nejlepší radou, která se dá v odborných kruzích najít, je ta od spisovatelky Gretchen Rubin. Je naprosto jednoduchá a úžasná. Když máte tendenci prokrastinovat a odkládat něco důležitého, dobře. Přestaňte na daném úkolu pracovat. Ale místo něj nedělejte nic jiného. Neuklízejte, nevařte, nesurfujte po sociálních sítích, nepište seznam nákupu na příští týden ani si nečtěte knihu.

Prostě nedělejte nic. Na 100 % vás překvapí, s jakou rychlostí se za takových podmínek vrátíte k původní práci, jen abyste se nenudily!

Pokud ovšem problém zajde tak daleko, že hrozí vyhazov z práce nebo ze školy, a vy stejně nejste schopny se pohnout z místa, seberte zdravý rozum a nechejte si pomoci od odborníků. Prokrastinace, ať už je za ní cokoliv, vám přeci nezničí život!