Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Beo, píšeš pod pseudonymem. Od začátku mě zajímá proč? 

Pseudonym tvoří jména mých dětí. Přišlo mi, že k sobě ladí a obě jsou lehko zapamatovatelná. Oproti tomu je mé civilní jméno složitější a lidé ho často komolí. To je ovšem jen jeden z důvodů. Ještě mám nějaké, ale ty bych si s dovolením nechala pro sebe :-).

Působíš na mě hodně vzdělaně, co jsi studovala?

:-) díky za kompliment, ale nic zvláštního. Gympl v Děčíně a pak Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Jsem vystudovaná ekonomka.

Vím, že píšeš pro více portálů. Psaní tě živí?

Živí je někdy celkem nadnesené přání, zatím je to tak, že jsou měsíce bohatší a měsíce chudší. Asi abych se musela pořád snažit a neusnula na počátečních vavřínech. Momentálně píšu pro čtyři portály a jeden časopis. Do toho se samozřejmě pokouším najít čas i na své knihy.

Vyděláváš si tedy ještě jinak, než psaním?

Jinak ne. Mám dvě malé děti a šikovného muže, myslím, že tento model, kdy maminka pracuje z domova, naší rodině plně vyhovuje. Jsem OSVČ, ale musím přiznat, že jsem si to původně představovala o dost jednodušší, než to skutečně je. Učím se ale rychle :-).

Nikdy jsem knihu nepsal ani nevydával. Můžeš shrnout, co všechno to obnáší?

Na začátku stojí pocit. Touha něco ze sebe dostat. Asi je to u každého jiné, ale já to tak mám. Potom se mi v hlavě rodí velmi hrubá kostra příběhu a pak už jen píšu a žiju svými postavami. Přemýšlím o nich. Jen jeden rukopis zatím vyšel jak já říkám „na první dobrou“, s ostatními se často peru ještě několik měsíců po jejich dopsání.

Co se týče vydávání, rozhodující pro mě bylo oslovit s prvním rukopisem ty z mého pohledu nejlepší. A klaplo to. Jsem opravdu ráda, že moje knihy vydává právě nakladatelství Motto (Albatrosmedia), mám ze spolupráce s nimi velmi dobrý pocit.  

Vlastně všechno kolem knížek je to pro mě přirozené. Maminka je knihovnice, já sama hned po škole ve dvou nakladatelstvích pracovala, od dětství s nadšením čtu... :-).

Dokážeš odhadnout, kolik si toho už za život napsala?

Těžko :-) Se psaním jsem začínala brzy, někdy ve dvanácti letech a záhy zjistila, že mě to neskutečně baví. Napsala jsem několik povídek o rodičích, spoustu úvah dospívající holky, fejetony a pět knih...doufám, že tohle všechno je jenom začátek :-).

Vydala si knížku. Jaké to je, být spisovatelka?

Zvláštní je, že přesně po tom jsem vždycky toužila, ale dlouho to nedokázala uchopit. První dvě knížky mi vyšly ještě za svobodna a pod mým dívčím jménem. Pak se mi narodily děti, dost rychle po sobě, a na psaní nebyl čas ani síla.

V mých dvaatřiceti nastal zlom a já si uvědomila, co všechno mi psaní dává. Že je pro mě jedinečným ventilem a že je to vlastně přesně to, čemu se chci dál věnovat. Zpočátku jsem se skoro styděla označit se za spisovatelku, ale myslím, že není proč, je to krásné povolání :-).

 Máš kolem sebe velký kruh podporovatelů. Čím to, že tě lidé čtou tak rádi?

Předpokládám, že především ženám se líbí můj styl. Vlastně kopíruje dobu. Je rychlý a výstižný. Nebojím se otevřeně zpracovat témata, která jsou někdy pro společnost tabu – ať mluvíme o pobytu v psychiatrické léčebně, závislosti na alkoholu nebo pochybnostech o sobě a touze po lásce...Ženských témat je hodně, vyhovuje mi rovina, v níž je prezentuju, trocha nostalgie a pozitivní ladění. Myslím, že text by měl vždycky přinést naději.

Myslíš si, že každý pisatel si najde svého čtenáře, nebo by psaní mělo zůstat na nějaké úrovni?

Psaní je určitá forma sebeprezentace a pokud něco publikuju, myslím, že by to mělo mít hlavu a patu, pokud možno bez chyb a překlepů. V tomhle jsem celkem náročná.

Co se týká vulgárních výrazů, patří k dnešní době, ale pokud je jich příliš, v textu mi vadí. Sama jimi šetřím. V poslední knize jsem jednou nechala „do prdele“ a maminka mi hned volala, že jsem sprostá :-).

Jak vnímáš psaní pro náš Portál pro ženy?

Je to formát, který mě baví. Krátká zamyšlení, často se mi rodí v hlavě. Jsem ráda, když je stihnu zaznamenat a pak se k nim vracet.A když si přečtu nějaký zajímavý komentář, zase mě to posune dál. Kolikrát mi k tématu někdo napíše e-mail nebo pošle něco, co by mě mohlo zajímat. Třeba k tématu Ženské kruhy jsem dostala článek o oslavě první menarché. Byla jsem okouzlena a určitě to použiju nejen v reálném životě své holčičky, ale i v knize, na níž se chystám. Bude právě o vztazích mezi matkami a dcerami...

Máš nějaký vzkaz pro čtenáře našeho portálu?

Možná bych se ráda vrátila ke svému mottu. "Každá kostka má šest stran." Pochází z Japonska a myslím, že je v něm kus pravdy. Snažím se nevidět svět černobíle a ve svých textech odkrývat i jiné pohledy na danou věc. Někdy je pohodlné něco jen tak odsoudit nebo se pro něco naopak velmi rychle nadchnout, ale obohatí nás to?

Jsem moc ráda, že mé texty čtete a ještě raději, pokud se odhodláte reagovat!

Beo, díky moc za rozhovor. Byla to pro mě velká inspirace a věřím, že si naše čtenářky rády přečetly pár řádků o tobě :-) Přeju hodně štěstí ve psaní, v životě a těším se na další spolupráci.

Pokud chcete Beátu kontaktovat, můžete jí napsat na mail beata.matyasova@gmail.com, nebo jí také najdete na facebooku na adrese http://www.facebook.com/bea.matyas.

Foto: Robert Tichý