Nepřehlédněte
Houba, která léčí a obohatí váš jídelníček
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Life is too short
Věříte na znamení? Rozhlížíte se kolem sebe a hledáte odpovědi na situace, které se vám dějí, které vás zaskočily a při kterých si připadáte na rozcestí? Znáte ten pocit, kdy přesně tušíte, jak se zachovat, co by bylo správné a přesto se vám do toho nechce? Něco podobného se mi stalo včera :-).
Rána jsou v naší rodině hektická (asi jako u většiny rodin s malými dětmi, jednou koupelnou a pevnou pracovní dobou), ale většinou se nám podaří všechno nějak zkoordinovat a skutečně opustit byt relativně včas, bez pyžama a s vyčištěnými zuby. Včerejšek mi nebyl nakloněn. Od probuzení jsem se cítila unavená, ve stresu z karnevalu ve školce, běhala jsem po bytě a házela do igelitek zbytky masek, do toho přemlouvala děti, aby se začaly oblékat, aby dojedly snídani, aby se už konečně šly obout. Můj muž se bytem pohyboval jako paní Colombová a od zazvonění budíku ho nikdo neviděl (jen v koupelně byla slyšet sprcha, pak holicí strojek a pak už nic). Když se po hodině nakonec zjevil, byla jsem s trpělivostí u konce a vyčetla mu toho hodně. Především to, že děckám nedal Marťánky a nevyndal nádobí z myčky. „Skutečně tady musím pořád VŠECHNO dělat já?!“ Bylo mi do breku. O to víc, když jsem si uvědomila, jak nechápavě kouká a vlastně jsem nevěděla, jestli vůbec pobral, co mu tím chci sdělit.
Ano – šlo POUZE o to, že jsem byla vyšťavená a hladová a potřebovala jsem obejmout. Než by to ovšem stihl, už jsme s dětmi zavírali dveře a volali výtah.
Do práce jsem se dostala včas. Potřebovala jsem dojít na poštu a cestou jsem hodně přemýšlela. O tom, že jsem muži chtěla říct, že ho mám ráda. Že jsem chtěla slyšet, že on má rád mě, oceňuje, co všechno pro rodinu dělám a bude mi víc pomáhat :-). Ha! Snažila jsem se přijít na to, jak všeho z uvedeného dosáhnout. Ptala jsem se sama sebe, jestli mám být důslednější a psát papírky se vzkazy, věcně zadávat úkoly, nebo dál čekat na to, až aspoň něco z toho mému muži dojde.
Zakuklená ve své lítosti jsem procházela kolem výlohy obchodu s oblečením a všimla si trička s nápisem LIFE IS TOO SHORT to worry about crazy things. Zírala jsem na něj a spatřila znamení. Uvědomila jsem si, že je to pravda. Koupila jsem si hned dva kusy, usmála se na prodavačku (můj první úsměv toho rána, přestože syn mě už v šatničce povzbuzoval: „Mami, sýr!“), vyndala z kabelky mobil a vytočila číslo na manžela: „Jsi moje láska a odpoledne kup chleba.“ Zasmáli jsme se oba.
Ten nápis má pokračování a věřte, že slovo LOVE v něm nechybí. Mysleme na to a mějme se bezva! Vždy život je jeden velký karneval :-).
Foto: http://www.freedigitalphotos.net/
Poslat článek
Tisk
Štítky: rodinné vztahy láska ranní rituál