Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Měl jsem v plánu na návštěvu tohoto města jeden celý den a další den přeplout trajektem do Tallinu (asi 20 EUR) a pokračovat do Vilniusu (autobusem v akci za 3 EUR), odkud jsem měl letenky přes Norsko zase zpátky domů (asi 20 EUR). Chtěl jsem samozřejmě po cestě otestovat novou přímou linku společnosti Norweigan z Prahy do Helsinek s jejich velmi pěknými a moderními Boeingy 737-800 s Wifi na palubě (cena asi 1000 Kč).

První ponaučení přišlo tentokáte velmi brzo a to na letišti. Jako starý mazák jsem ještě po příjezdu do Prahy stihnul obchodní schůzku a večer pivo s dalším leteckým nadšencem nedaleko od letiště, kam jsem potom dobíhal z autobusu asi 40 minut před plánovaným odletem. To je krásný normální čas pro klasické nízkonákladovky, kde mám vytištěnou letenku v ruce a jdu rovnou k odletové bráně, je to normálně ještě 10 minut před plánovaným close gate, nicméně u této společnosti je potřeba si u odbavení vyměnit papír s rezervací za letenku pravou. No a samozřejmě náš odbavovací terminál už byl zavřený a mě nechtěli dál pustit. Přesto mě v prázdné řadě přepážek zaujala jedna balící se zaměstnankyně, která už pomalu odcházela. Musel jsem vypadat asi trošku zoufale, protože přestože předtím odbavovala letadlo stejné společnosti (nicméně do Osla), letenku do Helsinek mi vytiskla.

Dobře to dopadlo, díky tomu drobnému zpoždění jsem dokonce dostal číslo sedačky 2A, což je úplně první řada se spoooustou prostou pro nohy. Tam jsem se hned rozvalil a...usnul. To je všechno, co si z toho večerního letu pamatuju, ani to Wifi jsem nevyzkoušel, ale asi se to od Wifi společnosti SAS zase tolik neliší.

Další den jsem chtěl projít město a trošku se pokochat místní kulturou. Ta mě ovšem nijak neuchvátila, protože už jsem si na podobnou ve Švédsku a Norsku, kde jsem podstatně častěji, zvykl. Počasí také příliš nepřálo a byl jsem rád za šálu, kterou jsem si přibalil. Autobus mě vykopl na náměstí hned u vlakového nádraží, tedy v centru města a já začal plánovat svůj okruh.

Kdekdo by si řekl, že jeden den je na hlavní město málo, ale znám se. Při mém tempu a nedočkavosti to stačí. V případě Helsinek to můžu teď zpětně potvrdit. Všechno jsem prošel jen a pouze pěšky a přesto jsem už odpoledne za 5 hodin neměl co dělat. Prošel jsem zezačátku kolem nádraží a Senátního náměstí, kolem jezera až ke známým Sibeliovým varhanům, tam jsem se stočil nazpět na jih (možná kdybych věděl, že budu mít tolik času, protáhl bych to ještě dál až k Hartwall aréně, kde se hraje MS v hokeji).

Po cestě zpět k centru jsem našel Temppeliaukion kirkko, který je známý jako kostel vytesaný ve skále. Sem určitě stojí za to zajít. Poté jsem už kolem dalších nevýrazných budov došel až k nábřeží, kde je přístav, bývalý rybí trh, ze kterého dnes zůstalo vedle na nábřeží jen pár stánků, královský palác.

Z tohoto přístavu odjakživa do Helsinek doplouvaly dálkové lodě se zbožím i cestujícími, jak z Ruska, Estonska, ale i dalších zemí. Helsinki celé se vlastně staly hlavním městem jen proto, že si ho oblíbil Alexandr I. za nadvlády Ruska a dosavadní hlavní město Turku bylo navíc na něj moc daleko.

a návštěvu stojí ještě Pravoslavný chrám Zesnutí Panny Marie a nedaleké nábřeží. Historické centrum jsem klidným krokem se všema hlavníma památkama prošel opravdu za 4-5 hodin a tak jsem směřoval předčasně do obchodu koupit si něco na jídlo, které jsem si v hostelu připravil a šel dospat ne zcela dospanou noc.

Další den mě totiž čekal přesun na jižní přístav, odkud odjíždí každý den trajekt do Tallinu. O tom ale až v dalším příspěvku...

Celkové hodnocení: 4 z 10ti

Úroveň angličtiny: 9 z 10ti