Nepřehlédněte
Vyhrajte kvalitní povlečení a spěte jako v pohádce
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Byli jsme také takoví
Před chvílí jsem dopsala článek pro jeden mimiportál ( tak jsem si ho pracovně nazvala já sama ) a v souvislosti s jeho psaním mě napadl právě tento námět. Vzpomněla jsem si totiž na jednu událost na dětském hřišti, která mě pobavila a trochu znepokojila. Když jsem ji později vyprávěla manželovi, tak mi řekl, že jsme určitě nebyli jiní. A to mě donutilo k zamyšlení. Vážně jsme byli taky takoví?
Bylo pozdní odpoledne a já byla se synem na hřišti. Seděla jsem na lavičce a upíjela kafe z temohrnku a syn lítal po hřišti jako motorová myš z jedné prolézačky na druhou. Byli jsme tam sami, protože se blížil déšť. Bydlíme poměrně blízko, tak jsem to riskla, že když tak doběhneme trochu mokří.
Užívala jsem si tu chvíli relativního ticha a klidu, když v tom ji narušil příchod dvou dívek. Tipovala bych je tak něco kolem třinácti nebo čtrnácti let. Podotýkám, že ani jedna mne neuznala vhodnou pozdravu. Usedly na houpačky a započaly rozhovor. Klasicky začínal tím, co bylo ve škole.
„Kamila měla na sobě zase to nemožné tričko, pod kterým jí je vidět podprsenka a kalhoty jsou jí o dost menší, protože jí z něj při ohnutí leze zadek.“ No, mezi námi, to tričko by mi nevadilo, ale ty lezoucí půlky z kalhot taky zrovna nemusím.
„Petr poslední dobou vypadá pořád líp, asi chodí do posilovny a češe se jako Justin Bieber.“ Tahle informace by mě nechala v ledovém klidu, J.B. mě fakt nikdy nebral. Nicméně po vyčerpání témat ze školy se děvčata přesunula k rodinám. A to už začínalo být zajímavější.
Probírání rozvodu rodičů a následných peripetiích, hádkách a dalších hrůzách s tím spojených už mi moc k smíchu nepřišly. Ani by mi nevadilo, že to děvčata probírala spolu, spíš mě trochu zaráželo, že jim nevadí, že to slyším. Neposlouchala jsem úmyslně, byly tak hlasité, že se to prostě nedalo přeslechnout. Shodou okolností dívčiny rozvádějící se rodiče znám a dost nemile mě překvapilo, jak vlastně ten údajně pohodový rozvod probíhá, tedy z pohledu rodičů. Z pohledu té dívky moc pohodový nebyl.
Druhá dívka zase probírala situaci své maminy v práci. Asi by ji nepotěšilo, že interní věci ze svého zaměstnání, které probírá se svou kamarádkou po telefonu, rozebírá její dcera na hřišti. Slyšet to někdo nepovolaný, tak by se asi maminčin zaměstnavatel nestačil divit.
Je běžné, že jsme si jako puberťáci o svých rodičích mysleli své a měli na všechno naprosto opačný názor, někdy jen prostě z principu, aby opačný byl. Je ale běžné, že jsme mezi kamarády probírali zaměstnání a intimní věci našich rodičů? Přiznám se, že si to nepamatuji. A tím nemyslím, že bych chtěla tvrdit, že jsme to nedělali, ale že si na to opravdu nepamatuji.
Co myslíte vy? Vážně jsme naprosto stejní nebo jsme byli jiní?
Foto: Meridene
Poslat článek
Tisk
Štítky: děti; dospívání; rodiče