Nepřehlédněte
Vyzkoušejte barvení vajec přírodními prostředky
Máte doma skladiště? Vestavěná skříň může pomoci!
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
SEMÍNKOVNA ČILI GRENOTÉKA
Na grenotéky (dle francouzského slova grainothéque) jsem narazila náhodou, když jsem hledala inspiraci v oblasti přírodního zahradničení. Iniciativa skupiny nazvané Graines de troc (v překladu „Osivo k výměně“) mě ihned zaujala, je totiž velice jednoduchá a svým způsobem geniální. Grenotéky, nebo chcete-li semínkovny, jsou jakési veřejné semenné banky, které slouží k výměně a sdílení osiva mezi jednotlivými zahradníky. Díky tomu jsou důležitým zdrojem biodiverzity, sbližují lidi se společnými zájmy a navazují na stoletím ověřené tradice semínkaření.
Od vlastního semínkaření ke komerční výrobě
Po generace bylo lidstvo závislé na umění semínkaření, tedy sklízení, výběru a zachovaní osiva z jedné sezony na druhou. Drobní zemědělci uchovávali své vlastní osivo z rostlin, které si sami vypěstovali, z takových, které byly nejlépe adaptovány na místní podmínky jejich zahrad a polí. Množství lokálních variet bylo neskutečné. Každý kraj měl svou jedinečnou paletu zavedených odrůd, které zde dobře plodily a netrpěly chorobami.
S rozvojem moderního zemědělství a globalizací začaly vznikat specializované osivářské a šlechtitelské firmy, které odstartovaly produkci hybridních rostlin a unifikovaných osiv. Zemědělci byli vyzváni k tomu, aby nakupovali pouze od těchto producentů certifikovaného osiva.
Bohužel díky tomu došlo k rapidnímu poklesu variability pěstovaných odrůd jednotlivých plodin. Časem většina zemědělců a zahradníků semínkařit přestala a znalosti o samoreprodukci osiva se vytratily. Jenže, co se zdálo být ideálním řešením, se s plynutím času ukázalo jako uspořádání přinejmenším problémové. Pokles variability vedl k poklesu biodiverzity a nastolení monokultur. Ty se staly mnohem náchylnější k podlehnutí útokům škůdců a chorob. Navíc tyto vyšlechtěné odrůdy ztratily odolnost v daných místních podmínkách a pro jejich úspěšnou kulturu začalo být potřeba je podporovat hnojivy, herbicidy, pesticidy apod. Díky modernímu zemědělství si užíváme jahod i v prosinci, rajčat po celý rok, jablek, která nejsou červivá a neplesniví ani po měsících skladování. Zároveň se ale z ovoce i zeleniny vytratila chuť a jejich výživové hodnoty mnohonásobně poklesly. Nemluvě o množství různých aditiv a chemických látek, které nevědomky konzumujeme.
Značnou část dnes komerčně nabízeného osiva tvoří tzv. F1 hybridy, z jejichž semen vzchází geneticky nevyrovnané potomstvo. Zemědělci a zahradníci jsou tudíž nuceni nakupovat rok co rok osivo nové a tím se stávají závislí na produkci a cenové politice osivářských gigantů.
Ptáte se co s tím? Stále více zemědělců a zahradníků začíná hledat alternativy. Jejich hlavní motivací je jednak rostoucí cena osiva, jeho nedostačující ekologické plasticita, ale často také touha po návratu k přírodním postupům v zemědělství a zahradničení. Vznikají různá sdružení nadšených lidí, kteří jsou odhodláni bojovat za propagaci autoreprodukce osiva a šíření povědomí o umění semínkaření. Vždyť čím jiným si může člověk zachovat svobodu, než když je schopen vypěstovat si vlastní potravu?
Grenotéky jsou vlastně ekonomickou, svobodnou a solidární odezvou na nastalou situaci. Osivo v grenotéce je zdarma a volně k dispozici pro každého. Jejím cílem je motivovat občany ke snaze o zachování biodiverzity pro naše potomky. Sdílení osiva adaptovaného na lokální podmínky pomáhá snížit spotřebu chemických hnojiv a postřiků. Nabádá k znovuobjevení a šíření znalostí autoreprodukce osiva a jeho uchovávání do další sezóny.
Jak to funguje v praxi?
Poněkud skeptická, ale plná očekávání, jsem se vydala osobně se na grenotéku podívat. V rámci „Týdne bez pesticidů“ se v sídle jedné z ekologických asociací v severofrancouzské metropoli Lille konala inaugurace semínkovny. V nevelké místnosti místní knihovny se během krátké chvíle vystřídala spousta lidí, většina z nich sem přišla právě kvůli grenotéce, chtějí si vybrat osivo a diskutovat o postupech přírodního zahradničení. Měla jsem možnost hovořit s několika pořadateli. Zajímaly mne zejména jejich praktické zkušenosti s grenotékou a hlavně s reakcemi veřejnosti.
"U nás v Kanadě lidé grenotéky znají a proces sdílení osiva funguje perfektně," vypráví mi jedna z organizátorek z asociace MRES a pokračuje," zde ve Francii se iniciativa grenoték teprve rozbíhá. Ta zdejší funguje druhým rokem. Prozatím je situace taková, že si lidé semínka spíše berou, ale příliš je nevracejí. Ale jsme optimisté, všechno chce svůj čas. Ze zkušenosti z jiných měst víme, že jakmile lidé proces pochopí, systém sdílení začne fungovat. Jsme realisté a snažíme se spíše o vytvoření menší komunity skutečně zapálených lidí, která se bude s postupem času zvětšovat."
Nakonec odcházím nabitá informacemi a plna obdivu k lidem, kteří se rozhodli věnovat svůj čas boji za zachování biodiverzity v naší přírodě i zahrádkách.
Pokud jsem vás navnadila, není nic snazšího, než to vyzkoušet třeba právě ve vaší knihovně, kavárně, nebo kdekoliv jinde, kde budou ochotni grenotéku přijmout.
Jak na to? Návod a tipy naleznete na stránkách mé iniciativy NO GARDEN GARDENING aneb zahradničení pro všechny, kde se kromě semínkovny můžete seznámit také s tipy pro přírodní zahradničení.
Foto: Klára Hrdá
Poslat článek
Tisk
Štítky: semínkovna, grenotéka, osivo, biodiverzita, knihovna, zahradničení, ekologie