Nepřehlédněte
Potrava pro duši: Excelentní kniha terapie lidské duše
Tip na dárek pro ženy: elegantní stříbrné náušnice
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
PROČ SE O VÁNOCÍCH LÍBÁME POD JMELÍM?
O Vánocích ji nejčastěji uvidíte zavěšenou nad dveřmi a každý ví, že setkáte-li se s někým o Štědrém dnu pod visící větvičkou jmelí, musíte se s ním políbit. Kde se však tato tradice vzala a odkud pochází? Kořeny sahají hluboko do historie, stejně jako mnoho dalších vánočních zvyků.
Jmelí je léčivé i jedovaté a má zajímavý způsob růstu. Parazituje na jiném stromě poté, co jsou semínka přenesena trusem ptáků. Jakmile nové kořínky vyklíčí, čerpají z kůry a dřeva vodu a potřebné látky pro svůj růst. Takto napadené stromy jsou oslabené, znehodnocené pro další zpracování a u některých mohou odumírat i celé větve.
Přesto, nebo právě proto, byla od pradávna jmelí přisuzována magická moc. Keltové využívali jeho léčivé účinky a odháněli jím zlé duchy a útrapy. Rostlinu prý utínali zlatými srpy a dodnes můžete na trzích zakoupit i jmelí tzv. pozlacené.
Přirozeně má však jmelí barvu zelenou, a to i v zimě, proto se považuje za symbol plodnosti a elixír života. Obdaruje-li vás někdo větvičkou, přinese vám prý do domu štěstí a lásku. Pokud si ho koupíte sami, neplatí to, protože štěstí a láska se nedají koupit.
Původ a historie
Kořeny této vánoční tradice sahají do norské mytologie a rozšířila se ve středověku, kdy si Skandinávci s oblibou vyprávěli příběhy o norských bozích.
Podle mýtu měli Odin, bůh moudrosti, a jeho manželka Frigg syna jménem Baldur, který měl být zabit. Frigg se proto setkala se všemi živými bytostmi (rostlinami i zvířaty) a naléhala na ně, aby neublížili jejímu synovi. Zapomněla však oslovit jmelí, jehož větvičku lstivý bůh Loki připevnil na kopí a donutil Baldurova slepého bratra, aby ho zabil. Slzy, které Frigg prolévala nad ztrátou svého syna, se staly plody jmelí. Rozhodla se, že tato rostlina už nikdy nebude použita jako zbraň, ale naopak se stane symbolem lásky a každý, kdo pod ní projde, se musí políbit.
Jak se tato pověst spojila s Vánoci, přesně nevíme, nicméně zmínky o této tradici se objevují v dílech Charlese Dickense a Washingtona Irvinga v 19. století. Lidé si v té době zdobili domovy koulemi z jehličí, ověšenými stužkami, ozdobami a právě jmelím. Stojící žena zachycená pod touto dekorací nesměla odmítnout polibek, jinak by se v budoucnu nevdala.
Od té doby patří jmelí neodmyslitelně k vánočním svátkům, a proto nezapomeňte větvičkou obdarovat někoho, koho máte rádi a přejete mu v novém roce štěstí a lásku.
Poslat článek
Tisk
Štítky: jmelí, Vánoce, líbaní, zvyky, tradice