Mezi námi děvčaty
Být ženou není ve spoustě ohledech lehké. Nad vším moc přemýšlíme, všechno si hned připouštíme, věčně děláme "z komára velblouda" a někdy jsme přehnaně citlivé. Nevím jak vy, ostatní, ale já když si bytostně, víc než kdy jindy uvědomuji svoji ženskost a dospělost, mám chuť se vrátit do dob, kdy jsem si zalezla do šatníku maminky, půjčila si její šminky, nazula lodičky a škobrtala po bytě v roli princezny. Pak jsem se odstrojila, seděla s rukama v klíně a říkala si: "Kéž bych už mohla být dospělá."
Roky neúprosně běží a kdysi dávný sen je náhle skutečností. Věřím, že nejsem jediná z těch, které vzpomínají na svá léta princezen s úsměvem na rtech.
Najděte si občas chvilku, vykašlete se na dospělost a povinnosti, které spolu s titulem Ženy obnáší. Vytáhněte staré fotky, sedněte si do trávy a buďte na okamžik tou holčičkou jako kdysi.
Poslat článek
Tisk
Štítky: