Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Markéto, psaní jste se začala věnovat už v období puberty, kdy většina vrstevníků řeší většinou jen školu a první lásky. Co Vás k tomu přivedlo? Byl to snad Váš dětský sen stát se jednou slavnou spisovatelkou?

Já ty první lásky řešila právě psaním, protože mě jaksi míjely. Do své prvotiny jsem tak vtiskla vnitřní sny a touhy: zkrátka to, co jsem si přála prožívat i v reálu. Odmalička jsem vymýšlela různé příběhy a ztvárňovala hrdiny – nepotřebovala jsem ani hračky, stačila mi fantazie. Spisovatelská dráha si mě našla tak nějak přirozeně, jako by to bylo určeno osudem. Napsala jsem první knihu, na popud kamarádky poslala rukopis do nakladatelství, a to mi obratem poslalo smlouvu spolu se žádostí o další podobná díla. Jelikož mě psaní naplňovalo, hned jsem se do toho vrhla… A výsledkem je dnešních téměř šestnáct titulů – brzy totiž vychází má nejčerstvější novinka, psychologický thriller Vůně noci.

Věděla jste už po první vydané knize, že právě literatura je tím, čemu se chcete ve svém životě naplno věnovat?

Tehdy jsem o tom takhle vůbec nepřemýšlela. Byla jsem náctiletá holka, která o tom, čemu se chce v životě věnovat, ještě neměla páru. Ale tvořit smyšlené příběhy bylo něco, čemu jsem úplně propadla. Nějaký čas jsem pracovala v obchodní sféře – mám vystudovanou obchodní akademii – právě tahle zkušenost mi naznačila, jaká bude má další životní cesta. A sice, že se chci živit psaním. Teď už je to realita a já naprosto přesně vím, že nic jiného dělat nemůžu.

Vaším žánrem jsou obvykle romány s kriminální zápletkou, často se blížící až k mrazivému thrilleru. Proč Vás tak baví zrovna tento styl? A kde nejčastěji čerpáte inspiraci pro své postavy a jejich zápletky?

Příběhy si mě nacházejí samy, řekla bych. Nápad vždy přiletí v naprosto nečekanou chvíli, a já mu nemůžu říct ‚ne‘. Mám jich celou zásobu, ale pokaždé, když dopisuji jednu knihu, objeví se zničehonic nový námět, který mě naprosto uchvátí :-) A tak do té své ‚spižírny‘ moc nesahám. Kombinace napětí a kriminálních dramat s romantickým až erotickým jiskřením je, dá se říct, ze života. Všichni prožíváme jak příjemné a vzrušující, tak i tragické či smutné chvíle: více, nebo méně. A já ráda píši to, co je pro čtenáře věrohodné. U čeho si řeknou: ‚ano, tohle se klidně může stát‘.

Nejčerstvější novinkou z Vaší dílny je knížka pro děti Z deníku kočičky Ťapičky. Co vás vedlo k tomu tentokrát radikálně změnit žánr a vytvořit něco také pro malé čtenáře?

Tohle byla velmi osvěžující změna, a rozhodně nejde o mou poslední knížku pro dětské čtenáře. Už teď mám v hlavě nový námět, a opět se týká kočičky Ťapičky. A co mě k tomu vedlo? Především to, že řada mých kamarádek povila dítě, a já si řekla, že je načase vytvořit pro ty malé caparty něco pohádkového. Zpočátku jsem si nebyla jistá, jak to uchopit, ale nakonec se mi to myslím podařilo vzít za správný konec. V zábavných příbězích dětem nenásilně přibližuju některé základní hodnoty: například, že chamtivost se nevyplácí, lež má krátké nohy, anebo třeba to, že si máme vzájemně pomáhat.

Koupí této knížky podpoří každý kupující vybraný kočičí útulek, což je jistě záslužný počin. Jste milovnicí zvířat? A máte doma nějakého svého mazlíčka?

Miluju všechna zvířata. Mám úctu k živým tvorům a kdykoli jsem připravená pomoct nejen tak, jak je tomu teď s knížkou o Ťapičce, ale i jiným způsobem. Nejsem schopná zabít ani mouchu - raději ji honím po místnosti a směruji k otevřenému oknu :-) Už jenom proto, že mazlíčky doma mám – právě kočky - a ty by si s ní dost nehezky pohrály. Kočky jsou hodně specifické, už jenom tím, že jejich lásku si musíte zasloužit. Nic vám nedají zadarmo.

Na motivy jedné z Vašich knih, Sametová kůže, právě vzniká filmový scénář. Dá se už teď odhadnout, kdy asi bychom se mohli těšit na hotový film? 

Scénář se stejnojmenným názvem píšu ve spolupráci s dalším scenáristou z produkční agentury, která mě v této věci oslovila a má zájem film zastřešit. Je to poměrně zdlouhavá práce a právě teď ji komplikuje fakt, že trpím nedostatkem času. Kvůli množství jiných aktivit ho scénáři nemohu věnovat tolik, kolik zasluhuje. A také tvorba jeho finální podoby je časově náročná. Nedokážu odhadnout, kdy dojde na natáčení, ale myslím, že dřív, než za dva nebo tři roky to nebude. Ve filmovém průmyslu jde všechno pomaleji, než v knižním.

Na konci roku 2016 jste založila vlastní nakladatelství MaHa, které zatím vydává Vaše knihy, ale časem máte v plánu, jak jsem se dočetla, rozšířit nabídku i o jiné autory. Co Vás k tomuto kroku vedlo? Nebylo by „pohodlnější“ věnovat se jen psaní a nechat vydávání a propagaci svých knih na někom jiném?

Vystřídala jsem za svou kariéru několik nakladatelství – velkých i malých. A když jsem si spočítala pro a proti, došla jsem k závěru, že mít vlastní podnik bude ku prospěchu věci. Máte svobodu v tom, jak budou vypadat vaše knihy, pohlídáte si grafiku a navíc se statusem nakladatele získáte i větší možnosti propagace. Jsem činorodý člověk a řízení nakladatelství, které vydává jen pár knih ročně, není zas tak složité. Jiné autory časem vydávat budu, ale jelikož jsem dost vybíravá, nepůjde o žádné zástupy. Nespoléhám však pouze na sebe – dětskou knihu nevydalo MaHa, nýbrž Bookmedia, mé překlady řeší zahraniční nakladatel, a právě teď píšu vánoční povídku pro dalšího nakladatelského partnera.

V prosinci loňského roku měla premiéru Vaše první divadelní hra Fronta na vánočního kapra, kde jste si i sama zahrála. Jaký měla mezi diváky ohlas? A plánujete se divadelní tvorbě věnovat i dále?

Divadlo je inspirativní a já jsem za možnost napsat tuto divadelní hru velmi vděčná. Bavilo mě to stejně, jako si v ní pak zahrát. Před premiérou to bylo dost náročné - zkoušeli jsme do úmoru - ale myslím, že se to vyplatilo. Měli jsme všechna představení vyprodaná a ohlasy byly příznivé. Já měla docela strach, jak diváci hru přijmou, a byla obrovská úleva, když se na premiéře ozval první výbuch smíchu… A pak druhý a další. Divadlo rozhodně nehodlám opustit, už teď se rýsuje možnost nové spolupráce. Víc ale prozatím neprozradím :-)

Kromě psaní knih vystupujete také s kulturním programem. Co je jeho náplní a kde Vás mohou zájemci potkat?

Mám několik pořadů pro dospělé – vždy se vážou k námětu některé z mých knih – například stalking podle Mrazivých her nebo amnézie na motivy Purpurových doteků. Jde o kombinaci besedy, scénického čtení, vyprávění o tom, jak knihy vznikají, a tak podobně. Vedle toho mám Kočkohrátky pro děti, kdy dětem čtu, povídám jim kočičí příběhy, pouštím prezentaci s obrázky a fotkami, nebo taky zpívám. Speciál je pak pořad S vínem nad knihou, který kombinuje řízenou degustaci vín, scénické čtení a humorné historky spojené s knihou Poháry touhy (ta se odehrává ve vinařském kraji), plus hudební vstupy. Míst, kde mě mohou zájemci potkat, je spousta, jen letos na jaře přes 40. Ideální je podívat se na moje webové stránky www.marketaharasimova.cz do sekce ‚akce‘ – tam je seznam. Jezdím po celé republice.

Děkuji Markétě Harasimové za nahlédnutí pod pokličku spisovatelského života a přeji jí hodně úspěchů nejen v psaní.