Co pro nás znamená AI? Budoucnost nebo pohromu?
Je pokrok vždy směr kupředu?
A tak se stalo, že se objevila mikrovlnná trouba. Přístoj, který usnadní ženám fungování v kuchyni a ušetří spoustu práce a nádobí. Kdo by proti ní protestoval? Snad jen hrstka těch, co brojí proti jejím negativním dopadům na zdraví. Ale s její pozicí to neotřese.
A taky se ušmikly dráty k telefonu. Dnes? To je jiná. Už žádná jedna linka pro celou domácnost, ale povinná výbava dítěte od prvních krůčků malého školáka. Mobilní telefon je zkrátka a dobře nutnost. Kvůli bezpečí, sdílení a mnohdy i práci.
A co teprve ty barvy na vlasy. Ty tomu všemu daly grády. Najednou můžete být každý den (nedoporučujeme) jiná. Zrzka, černovláska, blond. Pohrávat si s podobou, proměňovat se a skrývat věk. Proč ne, když to má blahodárný vliv na touhy a sebevědomí?
Příliš velké sousto?
A pak přišla umělá inteligence. Lidé nemysleli na nic jiného. Bylo to nové, moderní, přelomové a s ohromným potenciálem. Jako by probíhala soutěž, kdo z ní vytěží víc. A kutalo se, dolovalo. Bohužel i tam, kde není jen pomoc a prospěch. Na jedné straně stojí nesmírně pozitivní vliv na život člověka. Umělá inteligenci umí v mnohém běžné fungování ulehčit. A hojně se toho využívá. V medicíně, v právu, při překladech, při vyhledávání informací, při pátrání.
První varování přišlo od studentů. Ti se totiž tak položili do psaní semestrálních a absolventských prací, že se zapomněli sami podílet a všechnu práci nechali na AI. Když se pak ale všechny myšlenky začaly nápadně podobat, koncept se nijak nelišil a všichni prospívali, vedení zpozornělo. A to včetně takových kapacit, jako je francouzská Sorbonna. Během pár týdnů se přidaly desítky dalších univerzit. A co se stalo? Nic. Umělá inteligenci operuje směle dál.
Nebezpečí na dosah
Ano, jistě. Umělá inteligence je fajn. Ale jen pro ty, kteří s ní umí opatrně pracovat a jsou schopní odolat pokušení zneužít ji k nekalostem. A jak známo - to je pro lidské plémě nesmírně obtížné. Stačí se ohlédnout do historie.
Problém je v tom, že umělá inteligence se učí. To, co jednou vyzkouší, dokáže čím dál lépe sama od sebe uvést do praxe. A působit důvěryhodněji. Samo o sobě by to bylo ku prospěchu, ale celý ten systém nedokáže rozeznat (vyjma jasně specifikovaných informací, ze kterých čerpá a skládá další podklady) dobro a zlo. A tak prostě jen tvoří.
O případech, kdy se umělá inteligence přetaví v úhlavního nepřítele, se zpravidla nemluví. Proč? Protože by spousta lidí přišla o spoustu peněz. A tak se různé střípky o negativních dopadech zesměšňují, bagatelizují a zametají pod koberec.
Ale co když vezmou vaši hlavu a „našroubují” ji na tělo pornoherečky?
Co když změní váš hlas a zavolají rodičům o výkupné?
A když zneužijí děti?
To všechno přehlédnete jenom proto. No, proč vlastně?
V porovnání s tím je totiž umělá inteligence směšný výdobytek dnešní doby, který se objevil a měl by zase zmizet. Nesmí nám přerůst přes hlavu a stát se Sauronovým okem, které bude na nás všechny dohlížet a hrát si s námi jako s plastovými figurkami. Ve chvíli, kdy technologie člověk neukočíruje, neměl by je používat. A my už pár měsíců balancujeme na hraně. Není to krok zpátky, není to ponížení. Jde o zachování bezpečné bubliny, ve které se budeme cítit sví.
Nebojujeme s umělou inteligencí, ale s penězi a mamonem, s leností a vidinou nicnedělání. A to je soupeř, kterého jsme jako lidstvo ještě nikdy nepřemohli. Ale on už si teď brousí zuby na to, jak nás převálcuje. Brzy.
Poslat článek
Tisk
Štítky: ai, umělá inteligence, budoucnost, budoucnost ai, ovládání, otázky