newsletter

Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek

Proč na sebe nejsem milejší?

 
Proč na sebe nejsem milejší?

Jako každé ráno i to dnešní vedou mé první kroky z ložnice do předsíně, kde nemohu minout velké zrcadlo. Stojím tam před ním v noční košili a šklebím se na tu osobu v zrcadle. Nebýt to já sama, tak se snad rozesměju, ale takto nad ní jen naštvaně kroutím hlavou.

 

 

Proboha, co to mám na té bradě? Ten pupínek je veliký snad jako Mount Everest! Šílené vrabčí hnízdo na hlavě, vrásky a šmouhy od špatně odlíčené řasenky, to je skoro každodenní klasika. Pak mi zrak padne níž a já se snažím zatáhnout břicho. No, ne že by to fungovalo, polštář tuku pořád vidím. Stehna a zadek se ani nesnažím zatnout, to by mi ty celulitidní krátery vehnaly slzy do očí. Ještě pohled z boku. No, taky žádná sláva. To poprsí už dávno není tam, kde bývalo před nějakými deseti lety......Ach jo, nemohlo by to zrcadlo být trochu milejší???

Slyším zvuky z ložnice, zřejmě vstává i zbytek rodiny. Nejdříve ze dveří vybíhá náš malý synek. Po ránu má moc práce, musí zkontrolovat všechny hračky a zjistit, jestli se něco od večera nezměnilo. Stejně si ale nejdřív najde chvilku zastavit se u mě a natáhnout ruce. Vezmu ho do náruče a on se ke mně na pár vteřin přitiskne. Dá mi pusu a poplácá mě svou malou ručkou po rameni. Zatím moc nemluví, ale v jeho očích vidím, že by mi rád něco pěkného řekl, kdyby věděl jak. Vzápětí prochází můj muž. Je vidět, že ještě napůl spí, ale i tak se na mě mile usmívá. Popřeje mi dobré ráno, políbí mě a řekne, že mi to moc sluší. No to jistě takto po ránu, mám chuť mu odseknout. Zarazím se ale a znovu se podívám do zrcadla. To ne zrcadlo, ale já na sebe nejsem ani trošku milá.

Nejvyšší čas to napravit a podívat se na sebe znovu a jinak. Pupínek za tu chvíli sice nezmizel, ale po pravdě z metru není už skoro vidět. Rozcuch na hlavě vypadá docela roztomile a legračně. Vrásky kolem očí mám od smíchu a to přece znamená, že jsem šťastná. Nemám míry modelky, ale mému muži se líbím a to je nejdůležitější. A vlastně i já jsem se sebou celkem spokojená, i když si pořád stěžuju. Po takové rekapitulaci se mi sám od sebe usídlil úsměv na tváři a cítím se díky němu ještě líp.

Ano, přesně tuto usměvavou osobu v zrcadle mám ráda. A odteď se s ní pokusím setkat každé ráno. Už dost zbytečné sebekritiky, je nejvyšší čas na trochu sebelásky. V mé blízkosti jsou lidi, kteří mě milují, ale nejvíc se musím mít ráda sama.

 

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/

2014.02.18 | Martina Limbergová | přečteno: 30390x
 

Poslat článek
Tisk

Štítky: ženská duše sebekritika krása vzhled vztahy

 
archiv

Nejzajímavější články

 

O co letos napsat Ježíškovi

Kdy jste naposledy psali Ježíškovi? Možná, že to není tak dávno, možná, že je to už pár let. Ale pamatujete? Ten úžas...
 
celý článek | Nikol Mohoritová | 2016.11.08 | přečteno: 30466x

Ruce jako z alabastru

Staré rčení říká, že pravá dáma se pozná podle toho, jak má upravené ruce. Co je na tom pravdy sice nikdo netuší, ale mi...
 
celý článek | Admin | 2017.09.20 | přečteno: 30696x

5 tipů, jak ušetřit při vánočních nákupech

Vánoce jsou časem radosti a lásky. Ale co si budeme povídat, obvykle znamenají také průvan v naší peněžence. Dárky, výzd...
 
celý článek | Martina Limbergová | 2021.11.19 | přečteno: 30446x

Umět prohrát

       Málokdo umí prohrávat, přiznám se, že i já nerada prohrávám. Ale bohužel prohry ...
 
celý článek | Zuzana Ditzelová | 2014.07.26 | přečteno: 30568x
 

Portál pro ženy