Nepřehlédněte
Akné u dospělých? Na vině jsou hormony, špatný jídelníček i způsob života!
Vánoční mokré řezy aneb moučník s chutí Vánoc
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Milostná přitažlivost
Blízkost, kterou většina z nás zažívá s rodiči, ono vědomí bezpodmínečné lásky a pocitu bezpečí, který zažíváme, když se jako děti přitulíme k matce či otci, je něco krásného. Jak dospíváme, tělesný aspekt lásky k rodičům odeznívá – prostě z toho vyrosteme. Začínáme hledat bezpečí a tělesnou blízkost jinde – samozřejmě s partnerem. A i když potkáme někoho, kdo nás na první pohled třeba až tak fyzicky nezaujme, časem zjistíme, že „něco“ nás na něm přece jen „nevysvětlitelně“ přitahuje. Čím je to způsobeno?
Lidská přitažlivost
Přitažlivost je počáteční fází lásky. Muž a žena se přitahují z mnoha rozličných důvodů. Jedním ze základních a málo známých, leč velmi důležitých faktorů je skutečnost, že člověka na druhém obvykle přitahuje to, co je mu „povědomé”. Cítí, že v novém protějšku nachází něco, co dobře zná, co mu dodává příjemný a uklidňující pocit. Výzkum mozku ukazuje, že to má své opodstatnění. Při citovém zážitku vysílá amygdala – malé párové mozkové jádro tvaru ořechu – signály stimulující sekreci hormonů. Když se příjemný a pozitivní zážitek uloží v neokortexu, tj. část mozku, která je spojena s citovým i hormonálním náporem, a setkáme-li se u někoho s něčím povědomým právě například z dětství, spouští se tyto citové reakce opakovaně i v dlouhém časovém rozmezí. I když to přesně nedokážeme určit, nějaká pozitivní emoce se nám uložila a někdo v nás tu emoci dokázal vyvolat.
Přitahují nás opaky
Nejranější zážitky emocí vznikají, jak v úvodu zmíněno, v rodinném prostředí. Jestliže tedy bývali vaši rodiče smutní, zasmušilí či nevlídní, může se stát, že když potkáte člověka s obdobnými vlastnostmi, zazvoní vám v hlavě budíček. Možná se až leknete, jak pocítíte hřejivou vlnu hormonální reakce a radostného vzrušení – prostě vás ten člověk přitahuje. Ale ne ne každý si podvědomě přeje zažít přesně to, co poznal v dětství. Někdy chceme spíš to, co jsme jako děti neprožili, ale přáli jsme si to. Z toho důvodu nás občas zajímají lidé, kteří z vnějšího pohledu působí jako nevhodní, protože jsou naprosto odlišní. Mohou mít vyvinuté osobnostní rysy, které nám chybí, což vnímáme jako svůj nedostatek. Na vztah s nimi pak pohlížíme jako na cestu, jak tyto vlastnosti „získat”. Např. váš protějšek dokáže být autorativní, dokáže prosadit svůj názor, nebo, na rozdíl od vás, disponuje dobrým orientačním smyslem a dokáže vždycky najít cestu. To vy neumíte, to vás přitahuje. Nebo pokud například dítěti doma „nedovolovali”, aby se vztekalo, může pak v dospělosti hledat člověka, který se rozčiluje a vzteká. Byli jsme vždycky vzorní a řídili se pravidly? Může nás přitahovat člověk, který pravidla občas poruší, i když jen přeleze zed´do zámeckého parku, abyste si tam spolu vypili láhev vína v romantickém prostředí.
I když si tedy můžeme základ přitažlivosti vědecky objasnit, je na ní asi nejkrásnější to, že je vlastně nevysvětlitelná a bezpochyby v ní hrají roli další faktory. Vždyt´ kolikrát jsme slyšeli, nebo zažili na vlastní kůži, že nás začal přitahovat někdo, kdo vlastně není náš typ. Líbí se vám tmavovlasí urostlí muži? Určitě nejste výjimkou, pokud jste se zamilovala do hubeného blonďáka. Chtěli jste sportovce abstinenta a ted´chodíte po vinárnách s intelektuálem? Určitě nejste výjimkou. A co vy? Překvapilo vás někdy, jaký typ muže vás přitahoval? A pokud jste se dostali přes další fáze vztahu a jste pořád spolu, pořád vám připadá přitažlivé to, co vás na něm původně přitahovalo? Tot´otázka :-)
Image courtesy of imagerymajestic at FreeDigitalPhotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: láska vztahy partnerství