Když láska bolí…
Tak moc dobře víš, že nemá cenu se trápit.
Pokud odešel a je pryč, raději je s jinou než s tebou, tak víš, že je zbytečné ronit potok slz. Jenže! Ono to není tak jednoduché.
Žaludek sevřený v silnou křeč nehodlá nic zvenčí přijímat a naopak často také dost výrazně upozorní na skutečnost vrácením přijímané stravy. Nejíš. A ani na jídlo nemáš pomyšlení. Soukáš do sebe myší porce jen proto, že tě jiní nutí, ale tobě je to jedno. Není chuť, není hlad.
Každá myšlenka, každý krok vždy vede k němu. Vždyť vám bylo tak dobře, tak proč se rozhodl to ukončit? Říkal Ti, jak jsi jeho jediná, že nikdy nikoho tak nemiloval jako tebe a plánoval s tebou budoucnost. A najednou je to vše pryč.
Byla jsi jediná, dokud nebyla jiná. A to bolí. Zklamal tě. Už se nevrátí, víš to, ale ani tato skutečnost neudrží proud slz. Jsi slabá, nemohoucí. A i když víš, že je to zbytečné, trápíš se…
Zdroje: google.cz, obrázky
Poslat článek
Tisk
Štítky: láska bolest trápení rozchod slzy