Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Potíž je v tom, že očekáváme jednak solidaritu a také radu, která by se ztotožňovala s tím, co bychom vlastně rádi slyšeli. Protože podvědomě sami tušíme, jak z dané situace vybruslit. Ve chvíli, kdy dostaneme radu, která nám není příliš po chuti, dochází k tzv. komunikační stopce. To znamená, že se před člověkem, s kterým mluvíme, uzavřeme a raději nenápadně přejdeme k jinému tématu. Až v soukromí a někdy až po bolestné zkušenosti, můžeme usoudit, že měl vlastně pravdu...

Proč nemáme rádi tzv. nevyžádané rady? Především proto, že jsou často spojeny s kritikou. Nikdo není rád kritizován, zvlášť, když se právě něčím trápí. Někdy je taková pomoc ránou na solar a chvíli trvá, než člověk informaci vstřebá, přestože může být její autor v právu a myslet to s námi dobře. Příčinou je, že spíše toužíme po empatii a pomyslném rameni, na kterém se můžeme vyplakat a vylít si srdce, respektive odlehčit zátěž, která nás na něm momentálně ubíjí. Dále nás uklidňuje představa, že na ten průšvih nejsme sami. I když víme, že v konečném důsledku je to jen a jen naše věc, prostřednictvím proseb o rady vidíme, jak by na danou záležitost nahlíželi ostatní, kdyby ji museli řešit oni. Není totiž nic horšího, než se trápit a ještě si na vše připadat sám.

Přebornice na potřebu sdílení bolestí, jejichž rozsah by se měl touto intervencí o padesát pocent snížit, jsme samozřejmě my, ženy. Velkou zásluhu na tom mají i moderní technologie, především pak mobilní telefony a zázraky jménem esemesky. Jste zrovna v práci a nechcete si stěžovat po telefonu, jaký je Váš šéf bídák, případně rozebírat závažnější téma? Není nic jednoduššího než naťukat pár písmenek a čekat na soucitnou odpověď. A vybrat více čísel, jimž má být zpráva doručena. Víc hlav víc ví a může nabídnout více variací pohledů i řešení. V tomto ohledu za esemeskami poněkud pokulhávájí emaily i zprávy na facebooku. Telefon má totiž u sebe každý téměř nepřetržitě.

Nic se ale nevyrovná sdílení větších i menších trápení u sklenky vína. Obzvlášť s rostoucí hladinou alkoholu v krvi nabývají na síle návrhy radikálních řešení různých trablů, přičemž ovšem málokteré z nich jsou legálně uskutečnitelné. Což ovšem ani tak není naším cílem. Naším cílem je vypovídat se a zjistit, že vlastně ten problém není až tak velký, jak se zdálo, a pokud je, lze jej zlehčit a zasmát se mu, ať už upřímně nebo z čiré hysterie. Všímněte si také, jak se hlavní téma nenápadně přesune na druhou (a vzápětí postupně na stále vzdálenější) kolej a nakonec řešíte úplně něco jiného a chechtáte se u toho jako pod vlivem zakázaných omamných látek. Ano, účel jménem rozptýlení byl splněn. Ráno se sice vzbudíte s kocovinou a při srážce s realitou si uvědomíte, že jste předchozí večer vlastně nevyřešili vůbec nic, ale aspoň jste se rozptýlili. Čímž ovšem rozhodně nevyzývám k alkoholismu. Přestože je chvilkový únik od problému příjemný a sníží alespoň na čas tenzi, v níž se nacházíme, smutnou skutečností je, že se nakonec stejně budeme muset problému postavit a vyřešit jej, ať už k naší spokojenosti či nikoliv. V druhém případě se můžeme alespoň utěšovat vědomím, že už je to za námi.

Zkoušeli jste se někdy svěřit do rukou odborníka na lidské duše? Nehažme je do jednoho pytle, ale většina z nich otočí veškerou vinu na vás, ať už jste situaci, v které se nacházíte, způsobili vědomě či nevědomě. A opět se dostáváme k otázce nevyžádaných rad. To už je lepší ušetřené peníze vynaložit na jednu dámskou jízdu, která poslouží víc než deset terapií.

Takže co dělat, když potřebujete radu? Je nutné vyhazovat peníze za chytré knížky nebo rady osob, které vás vůbec neznají a vnucují vám za nemalý poplatek svůj údajně nezaujatý pohled? Ne, vše, co potřebujete, jsou přátelé, kteří vás dokonale znají. Nikdo cizí nemůže vidět veškeré souvislosti, tak jako ti, kteří vás znají léta. Tak se jich držte.

foto: www.freedigitalphotos.net