Nepřehlédněte
Nepodceňujte pleťová séra a dopřejte své pokožce výjimečnou péči
Jak zvládnout vánoční úklid domu a nenadřít se?
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Život jedna báseň
Já jsem se v poslední době díky kamarádkám z jednoho maminkovského webu a také díky dětem vrátila k jedné velmi oblíbené dětské aktivitě. Tahle vášeň mi vždycky působila obrovskou radost, ale nikdy jsem netušila, že tomu znovu propadnu v dospělosti.
Jedná se o skládání básniček, krátkých a někdy i vtipných veršovaných útvarů, říkanek a přáníček. Považuji to za prevenci proti špatné náladě, je to mou skutečnou životní terapií. Verš totiž umí udělat den hezčím, vykouzlit druhému úsměv na tváři, říci trochu jinak „mám tě rád“. Navíc je to prostředek, jak se neustále učit a zlepšovat, bystřit slovní zásobu a trénovat asociace. A to není nikdy k zahození.
Ráda bych se s vámi o pár mých řádků podělila, dodala vám trochu pohody v podzimních zamračených dnech a poděkovala tak mým úžasným kamarádkám a mé rodině, bez nichž by má fantazie jistě uvadla.
Život jedna báseň
Ráno vstávám s verši, rýmy,
když jdu spát, jsou tu zas jiný.
Nebudu mít bez nich klid,
nemohla bych jinak žít.
Děti, můj muž, moje práce,
to je pro mě inspirace.
Ve všem vidím nějaký nápad,
těžko jde to někdy chápat,
ale jsem to prostě já,
mladá, živá, neklidná.
Někdy jdu spát skoro ráno,
mozek má vygumováno,
ale po pár hodinách,
házím to jak na zeď hrách,
a pasuju básiňky,
do té mojí skupinky.
Holky moje odpovídaj,
v komentech se raz dva střídaj,
někdy je to srandy kopec,
jak se jedná o poklopec.
I když už jsme zralé ženy,
statné jak dospělé kmeny,
někdy není k zahození,
probrat druhé pokolení.
To se potom nasmějem,
až se tu otřásá zem.
Jsme tu i skrz trápení,
žádné to překvapení,
podržíme jedna druhou,
jako teče voda struhou,
čistá je ta vodička,
jako naše dušička.
A když děti zahoří,
poloviční doktoři,
sestřičky tu máme také,
zkušenosti všelijaké,
lékárnu ber útokem,
a bylinky skliď honem,
na čajíčky, mastičky.
A na myši pastičky.
Pokud náhle přijde spor,
řešíme jak profesor.
Neshodnem se vždycky všechny,
argumenty máme pěkný,
pro svůj názor, pro svou věc,
příspěvků je vždy kopec.
Myslím na to doma, v práci,
jakou najít ubikaci,
abychom my všichni spolu,
sešly jsme se třeba v Bolu,
nebo nějaké naše hory?
Tady nejsou žádné mory,
ani žádná Ebola, u nás ještě nebola.
Děkuji vám, moji drazí,
verše mi to sice sází,
ale teď už půjdu makat,
nemůžu se tu furt flákat.
Dětičky tři moje zlaté,
už se mě tu chvilku ptáte,
kolik bijou hodiny,
jdeme dělat svačiny?
Manžel nás tu všechny živí,
maká denně jako divý,
já se tu na oplátku,
snažím mít vše v pořádku.
Miluji ho, on mě zas,
aby náš vztah neuhas,
vypnu notebook, zapnu sporák,
vykouzlím aspoň bramborák,
nebo nějaké masíčko,
k tomu pusu na líčko.
Život můj je jedna báseň,
nebolí mě při tom dáseň.
Vášeň patří k manželství
pevně jako přátelství.
Neměň dobu, čas je tvůj,
využij z něj stůj co stůj,
maximum po všech těch stránkách,
neuzavírej se v schránkách.
Litoval bys, věř mi to,
stáří přijde, bolí to.
Pracuj, uč se jako Lenin,
dort u každých narozenin.
Důvod k smíchu hledej pořád,
závist, faleš, to je neřád,
nakažlivý bacil je.
Co hůř? Lidi spojuje.
Kudlu v zádech všelijak
máš a ani nevíš jak,
sladkej cumel u huby,
na pařátech ostruhy.
Směj se na ně, pamatuj,
blesky lítaj, smích je tvůj,
s prstama na „viktorku“,
můžeš skákat po dvorku.
Budou říkat „ten má pech“ -
-„kdo neskáče, není Čech…“
Každému bych přála štěstí,
stejně lásky, málo klestí,
každopádně zdraví prvně,
to ať potká každé škvrně.
Srážky s blbcem úplně,
zrušila bych zákonně.
Pokud budu ještě moci,
ve zdraví i po nemoci,
připojím vám ke článečku,
zase nějakou vtipnou tečku.
Má poslední slova jen:
Přeji vám všem krásný den!
A co vás v životě baví a inspiruje? Podělte se o koníčky, které máte už od dětství, ke kterým jste se vrátili nebo kterým jste propadli až v dospělosti.
Image courtesy of AKARAKINGDOMS at FreeDigitalPhotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: hobbykoníčkybásničkyvyznáníživot jedna báseň