Nepřehlédněte
Nepodléhejte podzimní únavě! Přírodní doping pro váš mozek můžete vyhrát právě teď
Pořizujete si novou pračku? Poradíme vám, kterou vybrat
Hana (26): Nemůžu se přenést přes rozvod rodičů
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Tereza Balonová - kytara a já patříme k sobě
Terezo, Vaše vystoupení s Jeleny bylo opravdu skvělé. Jak jste se dali dohromady?
V létě jsem se zúčastnila festivalu a soutěže Porta, kterou jsem nakonec vyhrála. Po předání cen bylo sólo vítěze a po něm koncert Jelenů. Když jsem dohrála, kluci z Jelena za mnou přišli, vzali si kontakt, prohodili se mnou pár slov a tvářili se u toho trochu tajemně. Po prázdninách jsem dostala nabídku jet s nimi devět velkých koncertů.
Když člověka osloví známá kapela, která běžně vyprodává sály, a pozve ho na své turné, je to jistě velká čest. Je to ale také určitá zodpovědnost, že? Váhala jste, jestli nabídku přijmout? A byla jste ze začátku hodně nervózní?
Koncerty hraju vlastně už od mala, ale turné zakončené ve vyprodaném Fóru Karlín, to je něco trochu jiného, takže jsem samozřejmě neváhala a s radostí a přiznávám i s trochu staženým hrdlem souhlasila. Brala jsem to jako šanci zahrát svoje písničky lidem, kteří by se k nim jinak třeba nikdy nedostali. A nervozita? Ta samozřejmě byla. Víte, táta ze mě chtěl mít volejbalistku, od mala jsem několikrát týdně dřela na hřišti. Přede dvěma roky se ale něco zlomilo, a já totálně propadla hudbě. Turné s Jelenama pro mě byla první možnost dokázat mu, a vlastně i sobě, že jsem se rozhodla správně, že tenhle zlom a tohle propadnutí je správný směr.
Vy tedy nejste úplným nováčkem na hudební scéně, dokonce máte na svém kontě jedno vydané album. Kdy jste v sobě objevila lásku k hudbě? A jak dlouho už veřejně vystupujete?
Tohle jsem nahrála ještě jako dítě, naučila jsem se čtyři akordy, osm písniček a okamžitě jsem to musela nahrát, to snad chápete! (smích). Hudbu miluju od malička, v šesti letech jsem začala chodit do ZUŠky na kytaru, první koncertíky začaly, když mi bylo asi dvanáct.
Velmi mě zaujalo, jak si dokážete pomocí looperu (přístroj umožňující vytvářet smyčky nahraných tónů) nahradit celou kapelu. Jak dlouho se tomuto věnujete?
Před třemi lety na vystoupení nedorazili dva členové kapely, se kterou jsem vystupovala, a koncert ten večer byl katastrofa. Někdy v tu dobu jsem zahlédla na Youtube Eda Sheerana, jak vystupuje sám právě s tímhle looperem. Absolutně mě to nadchlo. Na looper jsem si našetřila a okamžitě jsem se s ním začala učit hrát. Hudební smyčka je magická věc a v akustické kytaře se skrývá obrovská spousta netušených zvuků. Když do ní uhodíte určitým způsobem, ozve se zvuk velkého bubnu, když trochu jinak, ozve se činel nebo piano. Na pódiu tak můžu používat celou škálu zvuků, jako bych měla za zády čtyři hudebníky, a všechno hraju a zpívám samozřejmě na živo, žádný playback.
Plánujete i do budoucna vystupovat jen sama s kytarou, nebo byste nějakou kapelu jednou ráda měla?
Na volejbalovém kurtu jsem týmový hráč, a na pódiu sólista. Nicméně to, že začnu hrát tenis, nebo zpívat s bigbandem se vyloučit nedá. (smích)
Kdo je Vaším hudebním vzorem z české scény a kdo z té zahraniční?
Hodně vycházím z české písničkářské tradice, i když u nás od malička hráli spíš Guns’n’Roses a Metallica. Edovi Sheeranovi budu navždy vděčná, že muzikantům jako jsem já otevřel dveře a možná trochu i oči. Cestou sem mi ve sluchátkách hrála Sigrid a Alice Merton. Nedávno jsem byla na skvělém koncertě Lenny.
Kromě hraní na kytaru a zpěvu si také sama píšete texty i hudbu. Co z toho je těžší, dát dohromady ty správné tóny, nebo najít vhodná slova?
Jde o inspiraci. Jakmile se to tam někde otevře a emoce a myšlenky se začnou splétat v příběhy a ty pak v písně, je vše jednoduché. Jakmile se to zasekne, nehnu s tím. Mám taková období, kdy píšu a píšu. A pak najednou koukám do zdi a nic.
Vy jste zatím studentkou, že? Studujete na hudební škole, nebo se věnujete úplně jinému oboru?
Studuji třetí ročník gymnázia. Zajímá mě spousta věcí, od fyziky a matematiky až po biologii a chemii.
Kde byste ráda viděla samu sebe třeba za deset let?
Deset let je víc než půlka mého dosavadního života, do roku 2029 moje fantazie nesahá a vlastně ani takhle nepřemýšlím, neplánuju. Když budu moct tři, čtyři roky dělat naplno muziku, budu šťastná.
A jaké máte plány v bližší budoucnosti? Rýsují se nějaká další vystoupení nebo rovnou album?
Vrcholový sport mě sice naučil makat, ale já mám aktuálně především tvůrčí přetlak, proto denně cvičím na kytaru, na klavír, píšu písničky, a zdokonaluju se s looperem. Bylo by fajn udělat s nějakým slušným skóre maturitu, a na koncerty taky určitě vyrazím. Kdy a kam se dozvíte na mém facebookovém profilu. Přijďte, ukážu vám nějaké nové triky.
Děkuji Tereze za milý rozhovor a přeji spoustu nadšených fanoušků, kterým má určitě co nabídnout.
Poslat článek
Tisk
Štítky: interview, hudebník, zpěvačka, Tereza Balonová