Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Milá Hanko,

ačkoli se může zdát, že už jste dospělá a život Vašich rodičů by se Vás neměl až tak moc dotýkat, není to pravda. Původní rodina je pro každého z nás důležitá celý život, tedy pokud jste s rodiči měla dobrý vztah už od dětství. Rozluka rodičů do života dětí zasáhne vždy. A emociálně je to velmi náročná situace. Objevuje se lítost, hněv, pocit, že se rozpadá něco zásadního ve Vašem životě, něco, o čem jste si myslela, že tu bude vždy neměnné a pro Vás. Běžný je pocit ztráty, a to bez ohledu na věk dítěte nebo dětí. To, že jste si nevšimla signálů, které by Vám naznačily, že se mezi rodiči něco děje, není vaše chyba, rodiče se Vás snažili ochránit a nezatahovat Vás do svých problémů. Nicméně o to větší byl Váš šok z jejich rozvodu, což je naprosto pochopitelné.

Matčina partnera pořádně neznáte a nemáte žádný důvod brát ho jako svého nového tátu. Pravděpodobně se na maminku zlobíte a svůj hněv jste namířila místo na ni, na jejího partnera. Vaše máma to vše podvědomě vnímá, vnímá, že se na ni zlobíte a svou lítost (a hlavně výčitky vůči vašemu otci a vůči Vám) projevuje takzvaným obranným mechanismem, tedy opačnou emocí, hněvem. Obě jste naštvané, ať už právem nebo ne, ale v nastalé napjaté atmosféře se váš vzájemný vztah zcela logicky zhoršuje.

Jak se s tím vším srovnat? Asi Vás nepotěším, ale jde to těžko, a hlavně pomalu. V první řadě se zkuste zorientovat ve svých pocitech a pojmenujte si je. Negativní emoce vůči svým blízkým sama před sebou neutajujte, jen s pojmenovanými emocemi můžete začít pracovat. Hlavně buďte trpělivá!

S maminkou si zkuste zcela otevřeně popovídat. Povězte jí, co cítíte, že jste smutná a naštvaná zároveň, že je Vám to líto, ale že ji máte ráda a nechcete, aby to, co se stalo, zničilo váš vzájemný vztah. Věřte, že i ona bojuje se svými pocity. Asi by bylo dobré nastavit si pro začátek nějaká pravidla. Například, že se budete scházet samy, bez přítomnosti jejího nového partnera. Můžete se také domluvit, o čem se „smí“ a „nesmí“ mluvit, aby případně nedocházelo ke konfrontacím. Čas spolu si snažte užít v pohodě, nikoli vytahováním starých křivd.

Tatínkovi bohužel nemůžete pomoci jinak, než že jej budete podporovat, například ho můžete častěji navštěvovat, povzbuzovat ho, aby nezůstával sám doma, ale zapojoval se do života, může začít chodit do klubu šachistů, zahrádkářů, hrát ve své věkové kategorii fotbal, zkrátka cokoli.

Důležité je, abyste i tatínkovi řekla, jak moc ho máte ráda a že vás mrzí, co se stalo. Nesmí se cítit osamělý. Koneckonců Vy tu pro něj budete vždy. Vy jste zárukou, že se má o koho opřít, že život pokračuje, a navíc může být ještě plný radosti (napadá mě například radost z vnoučat, až k tomu někdy v budoucnu dojde).

Vy sama se snažte co nejčastěji bezpečně ventilovat své emoce. Sportem, při posezení s kamarádkou, které vše můžete povědět, a pokud by nic nezabíralo, stále jsou k dispozici odborníci, psychologové a psychoterapeuti. Obvykle by měl stačit jeden rok na to, aby se všichni zúčastnění s novou situací vyrovnali, ale někdy to zkrátka trvá déle.

Co je pro Vás ale v tuto chvíli nejdůležitější, je Váš vlastní život a to, co se v něm děje. Nezapomínejte, že přes všechnu lásku k rodičům, máte také svůj život, a ten vyžaduje Vaši pozornost, Vaši aktivitu a přináší spoustu dalších emocí! Je nutné stanovit si priority, jinak Vás emoce převálcují!

Dejte si ještě nějaký čas, všímejte si všeho, co Vám dělá radost a buďte sama se sebou trpělivá.

Hodně štěstí!

JB

Máte nějaký dotaz nebo problém, se kterým si nevíte rady? Napište na e-mailovou adresu jana.b@portalprozeny.cz naší psycholožce Janě Brandtlové.