Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Evi, Vaše obrazy jsou nádherné. Nejeden z nich na mě silně zapůsobil, mezi mé nejoblíbenější patří portrét starce s hlavou v dlaních, babičky a ženy se zlatou náušnicí. Jak dlouho asi taková díla vznikají? Určitě je to dost individuální, ale řekněte mi například, kolik času Vám zabral právě neskutečně detailní portrét starce.

Opravdu je to hodně individuální, velmi záleží na velikosti formátu. Pokud kreslíte na malý formát třeba A4, tak je kresba o něco rychlejší, protože tam není tolik detailů jako na velkém formátu. Nemám to bohužel spočítané na hodiny, vždy kreslím každou možnou chvilku, ale „Starce“ jsem kreslila něco kolem jednoho měsíce, který byl na formát A3 . „Babička“ už dala práce více, jelikož to byl jednou tak velký portrét. V tomto případě doba kresby trvala něco kolem 1,5 měsíce.

Jak vypadá takový proces tvorby? Máte třeba rozpracováno více obrazů najednou? Nebo musíte nejdříve dokončit jeden, abyste se mohla ponořit do dalšího?

Nikdy nemám rozpracováno víc obrazů najednou. Mám takové pravidlo, že vždy musím každou kresbu dokončit, a potom začít pracovat na další. Hlavně u mne to ani nejde přeskakovat z jednoho na druhý. Pokud chci dát do obrazu své emoce, tak musím být s tím obrazem propojená. A musím se soustředit třeba na jeho pocity, které z toho obrazu mají vyzařovat. Ne každý obraz samozřejmě vyzařuje pocity. Mám třeba jen sérii brouků a tam pocity mít nelze.  Ale zde mne zase žene zvědavost a těšení se na finální výsledek obrazu. Mezitím už mi často běží další nápady na další obrazy. Takže mě to vlastně hodně motivuje k tomu, abych se snažila obraz dokončit co nejdříve a neodkládala jej.

A co kreslíte nejraději? Portréty slavných, neznámé tváře nebo třeba přírodu, kterou jsem teď u Vás nově viděla?

Já to ráda střídám, jelikož to je pestřejší. Tím pádem nekreslíte vlastně pořád stejný motiv. Takže velmi ráda si vezmu portrét známé osobnosti, potom vymyslím nějaký svůj obraz, který by se hodil do moderního interiéru a pak si zase odpočinu u nějakého broučka, nebo květiny. Kresba portrétu osobností nebo portrétů na přání je vždy náročnější. Tam je sebemenší chyba hned znát.

Kdy jste v sobě vlastně objevila malířský talent a začala se mu více věnovat?

Tak malování jsem se věnovala vlastně od dětství. Můj dědeček byl malíř, který maloval olejem krajiny a loveckou tématiku. Vždy mne bavilo ho sledovat. Dokonce jednou jsem se aktivně ve 3 letech zapojila do malby jednoho z jeho obrazů. Když mu obraz schnul na stojanu, tak jsem mu svou malou ručkou z krajiny udělala okamžitě abstrakci (ha ha). Tenkrát se na mne ani nezlobil, jen prohlásil, že je to můj první obraz. Pak jsem zkoušela všechny možné techniky a věnovala se i malbám na zeď.

Konkrétně technice kresby se věnujete poměrně krátce, že? Co Vás k ní přivedlo a čím Vás tak oslovila?

Ke kresbě tužkou mne přivedla náhoda v roce 2017, kdy jsem byla požádána jedním producentem o návrh loutek do celovečerního filmu. Předtím jsem se tužce nikdy nevěnovala. Díky tomu jsem zjistila, že vlastně malování jako takové mne moc nebaví, ale kresba tužkou se pro mne pomalu stala srdeční záležitostí. Abych mohla navrhnout loutky, musela jsem si vše nastudovat, protože předtím jsem opravdu žádné portréty nekreslila. Musela jsem si i přijít na techniku stínování, kterou jsem si vytvořila sama.  Bylo to hodně o dřině, trpělivosti vytrvat a nevzdávat se.

Jak už víme, tvorba obrazů je časově velmi náročná záliba. Jak se Vám daří ji skloubit s rodinou a povoláním pedagoga  na základní škole?

Časově to náročné je, ale mám velmi tolerantní rodinu, která mě právě hodně podporuje. Mám štěstí, že už mám velké děti, takže je to snazší. Vzhledem k tomu, že pracuji na Základní škole v Hluboké nad Vltavou, zbývá mi většinou na kreslení čas až večer, nebo o víkendu.

Když už jsme nakously, že pracujete jako pedagog, prozradíte nám, jak velké děti a jaké předměty učíte? Nabízí se výtvarná výchova…

Vystudovala jsem Speciální pedagogiku a vychovatelství, takže ve škole mám na starosti jednoho chlapce ve 2. třídě, kterému se věnuji. Toto je velmi příjemná práce, jelikož předtím jsem pracovala 15 let ve Výchovném ústavu, kde práce byla opravdu náročná.  

Máte už za sebou úspěšnou výstavu svých obrazů. Covid-19 teď sice všechny aktivity zbrzdil, rýsují se ale přesto alespoň hrubé obrysy nějaké další výstavy, kde bychom si mohli Vaše díla prohlédnout?

Ano, zrovna se dojednává výstava s odborem kultury Praha 14 (Hloubětín) v budově H55, která by měla být letos začátkem května. Dále mám v plánu 3. – 4. července vystavovat na veletrhu umělců Open Art Fest v Brně, kde budu přítomna přímo ve svém stánku. I nadále se rýsují  další výstavy, ale vše se hodně odvíjí od situace v naší republice.

Chtěla byste se dráze umělkyně věnovat někdy v budoucnu na plný úvazek? Je vůbec reálné se tímto v našich končinách uživit? 

Myslím si, že toto je přání každého malíře, i když je to velmi náročné. Ale sny jsou od toho, aby se plnily, takže věřím, že se to jednou splní. Navíc mi v této cestě hodně pomáhá malíř Martin Šrámek, za což jsem mu velmi vděčná. Uživit se v naší zemi je opravdu náročné, jednodušší je to v cizině, tam si lidé jinak váží umění než tady.

Vy kreslíte také na zakázku, že? Mohl by si u Vás tedy kdokoliv objednat třeba portrét svých blízkých?

Na zakázku se snažím kreslit také, ale jde to velmi těžko. Snažím se tvořit převážně vlastní obrazy a díky tomu mám pak méně času. Nicméně ráda bych vyšla vstříc všem, což je těžké, ale lidé jsou v tomhle ohledu velmi trpěliví a vstřícní.

Chcete si prohlédnout více nádherných kreseb Evy Bernadetty? Navštivte její profil na Facebooku.

Děkuji Evě za rozhovor a přeji spoustu inspirace a trpělivosti při tvorbě. Těším se také na setkání na některé z budoucích výstav.