Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Nejprve si povězme něco o tom, jakou definici má vlastně terapeutický pes. Takové zvíře musí ujít dlouhou cestu specifického tréninku, než je určeno k pomoci potřebným lidem. Po úspěšném absolvování výcviku zpravidla navštěvuje zdravotnická a sociální zařízení s účelem emočně zklidnit hospitalizované pacienty anebo klienty. V mnoha ohledech může pomoci i s rehabilitací a aktivací jemné motoriky. Jisté studie také potvrdily, že přítomnost psa u nemocných jedinců pozitivně působí na fyziologické funkce (reguluje se krevní tlak, tep a zvýší se hladina endorfinů a oxytocinu v krvi). To vše má tedy blahodárné účinky.

Vhodné psí rasy pro canisterapii aneb léčitelem nemůže být každý

I když by se zprvu zdálo, že terapeutem se může stát skutečně každý pes, není tomu tak. Ne všechna plemena se totiž ke canisterapii hodí. Uveďme si některé z těch, která mohou mít velmi dobré dispozice ke canisterapeutickému výcviku. Zdaleka nejznámější a nejlepší canisterapeut je zlatý retrívr.

Jsou to zvířata s velmi přátelskou a mírumilovnou povahou. Jejich konkurenty jsou pak rozhodně labradoři, kteří se velmi rychle učí novým povelům díky vrozené inteligenci. Dalším adeptem na terapeuta může být klidně i neatraktivně vyhlížející chrt. Povahou je klidný a vnímavý. A možná jste také slyšeli o rase zvané corgi. Tu proslavila především britská královna Alžběta. Ona sama chová tyto psy a jistě ví proč. Jsou to veselá a přátelská zvířata vhodná též na terapeutický výcvik.

Další předpoklady pro canisterapeutický výcvik

Odborníci tvrdí, že dalšími typickými předpoklady pro zahájení terapeutického výcviku jsou tyto vlastnosti psa: přátelskost, vnitřní klid a náklonnost i k cizím lidem. Kromě jiného je důležitá i pozitivní vnímavost zvířete na základní povely a přizpůsobivost vůči okolním vlivům a zvukům (absence strachu i lekavosti). A bezpochyby by nemělo pejskovi určenému pro canisterapii, chybět pevné zdraví.

Jak probíhá výcvik psa vhodného pro canisterapii?

Obecně se dá říct, že nejvhodnější ke canisterapeutickému výcviku jsou ještě pejskové ve štěněcím věku. Podstatný je pak mírný temperament psa a také jeho dobrý zdravotní stav. Na velikosti nezávisí. V canisterapii mají uplatnění jak velcí pejskové (k rozvoji pohybových dovedností v rámci rehabilitace, tj. aportování a podobně), tak i ti malí (k mazlení v nemocničním lůžku anebo na klíně pacienta). A co patří do základního výcviku pejsků určených pro canisterapii? Je to následujících deset důležitých úkolů:

- Přátelské přijetí cizího člověka: testuje se to, zda je pes schopný bez problému přiblížení se k neznámému člověku (když je venku se svým majitelem).

- Pohlazení od cizího člověka: testuje se to, zda je pes schopný nechat se pohladit od cizího jedince. V klidu, až se posadí.

- Fiktivní veterinární prohlídka: to znamená to, že pes se nechá prohlédnout od zcela neznámého člověka (kontrola pacek, uší, tlamy a podobně). Zkrátka, že snese dotyk neznámého jedince.

- Venčení bez problémů: pes je schopný chodit na vodítku bez tahání (vodítko je volné).

- Procházka davem: pes ve výcviku projde se svým majitelem davem lidí. Nesmí na nikoho reagovat negativně.

- Základní poslušnost: cvičený pes je schopný zůstat na místě, pokud je mu udělen povel „zůstaň“. Také by měl ovládat klasické „sedni“, „lehni“ a „čekej“.

- Přivolání je stoprocentní: na povel „k noze“ pes reaguje bez potíží a hned z první.

- Kladná reakce na ostatní psy: tento test probíhá s dvěma lidmi, kteří k sobě přistupují se svými psy. Během krátkého hovoru by se měli umět pejskové chovat přátelsky a klidně, tj. reakce na povely není nijak ovlivněna.

- Reakce na rozptýlení: testuje se soustředěnost psa během plnění úkolu (povelu), například pomocí pamlsku, neznámých zvuků a podobně.

- Samostatný dohled nad vlastním „teritoriem“: posledním základním úkolem je to, aby pes uměl zůstat v klidu, pokud se jeho majitel krátce vzdálí.