Nepřehlédněte
Kratom a jeho právní status: Současná situace a budoucnost kratomu ve světě
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Těšení
Text písně Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka mnohé napoví:
Těšení, veliké jak devět moří.
Těšení, v duši hřeje, v hlavě hoří.
Těšení, takové těšení jen dítě zná, jen dítě zná.
Těšení, barevné a důvěřivé.
Těšení, podobá se vodě živé.
Těšení, takové těšení, jen dítě zná, jen dítě zná.
Umíme se my dospělí ještě vůbec opravdu na něco nebo naopak z něčeho těšit? Subjektivní pojem, že?
Já jsem od přírody člověk společenský, jsem nenapravitelným zastáncem pozitivní nálady a úsměvu na tváři. Ráda a hodně se těším. Faktem je, že k tomu, aby toto pravidlo mohlo být realizováno beze zbytku každý den, musí být člověk tak trošku snílek.
Míváte někdy takové mrazení, chvění, když se na něco těšíte? Pocit, že dokud se nedočkáte, z hlavy to nedostanete ani heverem? Těšit se můžete v podstatě na cokoliv. Třeba na výsledky písemky (své vlastní nebo svého potomka), na reakci svých blízkých na dárek od vás, na odjezd na dovolenou, na první představení se do telefonu „vdaným“ jménem, na první ultrazvuk vašeho nenarozeného miminka nebo třeba na to, až vám pan doktor sdělí jeho pohlaví. Stejně tak se můžete těšit na pěkné počasí, společný a zároveň vzácný rodinný víkend, příjezd dětí ze školy v přírodě, dobrou večeři s přáteli, návštěvu kadeřnice, nákup kabelek, ranní probuzení po boku svého miláčka nebo na večerní usínání s ním…
Těšit se z něčeho, a co teprve těšit se společně s ostatními – to je opravdové umění. Člověk je od přírody tvor závistivý a přirozeně nepříliš přejícný… To bývá doslova šutrem úrazu. Mnohdy kvůli takovému netěšení z radosti a úspěchu druhých končí dobrá přátelství. Ale jsou mezi námi i lidé opravdu hodní a srdeční, naštěstí nevymřeli a je třeba přijít na způsob, jak je množit ve velkém…
Děti to mají jednoduché. Jsou upřímné – svoje těšení vyjádří jednoduše, a to i neverbálně. „Já se tááák těším na prázdniny!“, skáče metr do výšky a doširoka máchá rukama…
My dospělí to máme těžší, často používáme věty přací a zvolací, kupříkladu: „Už aby byl pátek“, „Kéž bych tam zítra nemusela“, „Kdy už tohle skončí…“, případně: „Tak teda na, tady máš, ať seš chvilku zticha…“. Ty však nepatří k opravdovému těšení, jen k momentálnímu odfiltrování zoufalých myšlenek :-)
Zkuste se teď schválně rozpomenout na okamžiky, kdy jste se něčeho nemohli dočkat, těšili jste se opravdu „jako malé děti“. Nebo naopak na sdílenou radost z něčeho, co prožívali vaši nejbližší, známí, kamarádi, kolegové. Máte? Podělte se pod článkem… Možností je nekonečno… A proto – radujte se a těšte se! Je to příjemná a přitom velmi zdravá záležitost!
Image courtesy od stockimages/ Freedigitalphotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: Umění těšit se; radost; těšení