Nepřehlédněte

Moje závislost

 
celý článek | Meridene | přečteno: 9540x 2014.04.14

Nestačila jsem se rozloučit

 
celý článek | Kateřina Pořízová | přečteno: 10320x 2014.12.20

Posedlá

 
celý článek | Andrea Tomanová | přečteno: 9774x 2013.12.18

newsletter

Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek

Naslouchejme svému tělu!

 
Naslouchejme svému tělu!

Přišla jsem na to nedávno. V mládí jsem mu dávala docela zabrat. Pak mi dalo dvě skvělé děti a taky poslední šanci. Chopila jsem se jí.

 

 

Před dvěma lety jsem zažívala jedno z nejobtížnějších období svého života. Nevnímala jsem to tak. Myslela jsem (doufala), že jsem ta nejšťastnější žena pod sluncem, kterou trápí pouze deficit spánku a neustálé psychické vypětí, které provází běžnou péči o dvě malé děti. Moje tělo to táhlo se mnou. Velmi dlouho drželo jednotu s hlavou a že se něco děje, mi pravidelně dávalo najevo migrénami.

Zvykla jsem si při bolesti polknout pilulku, při větší bolesti pokládat na čelo ledové obklady a při té nesnesitelné (která pokaždé přišla o víkendu) dojet do nemocnice na infuzi. Přede všemi, ale především sama před sebou, jsem hrála divadlo, že všechno je v nejlepším pořádku.

Než jsem přestala spát. Než jsem přestala jíst a než mě záda bolela tak, že jsem nemohla chodit. To už jsem byla úplně na dně a trvalo docela dlouho, než jsem se díky doktorům dala dohromady. Všechny příznaky byly psychosomatického rázu a svým odmítáním reality jsem si zadělala na pořádný průšvih. Ale šlo to.  Uvědomila jsem si, co bylo špatně a proč už moje tělo nemohlo dál. Přiznala jsem si, proč se to stalo a naučila se o sobě hodně.

Tahle lekce mě stála skoro život. Pamatuju si ji velmi dobře a už si na sebe dávám mnohem větší pozor. Svému tělu naslouchám a pečuju o něj. S láskou. Stejně jako o svou duši. Naučila jsem se odpočívat a taky říkat ne. Každým dnem se cítím ve svém životě a ve svém vlastním těle jistější a spokojenější.

Přesto mě ještě někdy záda zabolí. Ozve se i hlava a nedávno to bylo opuchlé oko. Začala jsem přemýšlet – je snad něco, před čím ho zavírám? Děje se něco, co nechci vidět? Zjistila jsem, že ano. A otok pomalu zmizel...

Je to jednoduché a hodně to souvisí se sebeláskou. Není důvod si ubližovat, mnohem lepší je nechat se pohladit. Lásku dávat a přijímat. Bezvýhradně.

 

Foto: http://www.freedigitalphotos.net/

2013.03.16 | Beáta Matyášová | přečteno: 9712x
 

Poslat článek
Tisk

Štítky: zdraví; problémy

 
archiv

Nejzajímavější články

 

Soutěžte a vyhrajte vstupenku pro 4 osoby do nového zábavního vědeckého parku VIDA! pro celou rodinu

Soutěž již byla ukončena. Děkujeme za účast a gratulujeme výhercům! ...
 
celý článek | Admin | 2015.09.28 | přečteno: 11471x

Poutavá historie spodního prádla

Dokážete si představit, že byste si každý den pod oblečení neoblékaly spodní prádlo, ale chodily naostro? Já tedy ne....
 
celý článek | Martina Limbergová | 2014.09.13 | přečteno: 10353x

Proč jsem ráda ženou

Kolikrát v životě slýchám, že chlapi to mají lehčí. Nevím, nemám ten pocit. A rozhodně jim nezávidím. Užívám si toho,...
 
celý článek | Beáta Matyášová | 2013.03.15 | přečteno: 9661x

Auto-erotika

  A tentokrát není řeč o sebeukájení, ale o milostných hrátkách v úzkých prostorech osobních automobilů...
 
celý článek | Andrea Tomanová | 2014.02.20 | přečteno: 10477x
 

Portál pro ženy