reklama 3 v magazínu pro ženy
reklama 4 v magazínu pro ženy
reklama 1 v magazínu pro ženy
reklama 5 v magazínu pro ženy

Nepřehlédněte

Princezna koloběžka

 
celý článek | Beáta Matyášová | přečteno: 10794x 2013.07.10

Zacyklená

 
celý článek | Beáta Matyášová | přečteno: 12636x 2013.06.13

Jaké dárky k narozeninám nejraději dáváte?

 
celý článek | Martina Limbergová | přečteno: 10570x 2014.06.30

newsletter

Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek

Suchý konce: Bonboniéra nejen dámských životů

 
Suchý konce: Bonboniéra nejen dámských životů

Čas běží. Mnohdy nám život nabízí zdánlivě bezvýznamné okamžiky, které se zítra už nevrátí, možná je zapomeneme, možná si na ně ale za pár let vzpomeneme se zasunutým pocitem důležitosti. Něco na tom tehdy bylo, jen škoda, že si to už nepamatujeme se všemi podrobnostmi?

 

V těch drobných i větších životních situacích umí Lenka Sobotová s neuvěřitelnou grácií a šarmantní češtinou zatančil pro čtenáře osvěžující, i hluboce vážný tanec. Povídky jsou každá z jiného soudku.

To je výhoda, i nevýhoda

Na jednu stranu mi to vadilo. První povídky byly tak úžasné, že mi bylo nesmírně líto, že je následují jiné. A ty další už byly i v jiném stylu, diametrálně odlišné hlavní postavy… Nakonec lze tuto knihu brát jako bonboniéru, v níž máte některé bonbony podobné, jiné jsou ale úplně jiné. Někdy je to škoda, protože jednodruhová bonboška by mi bodla. A velice! Každá z povídek má potenciál stát se čtivem, u něhož budete tesknit, že to není celý román, ale jen namlsávající ukázka.

Protože všechno je tak pod kůží…

A všechno je tak ze života, (který si občas necháte spíše sami pro sebe), ze života, který po čase člověk zapomíná, ale který se může po čase objevit s pocitem a zasunutou vzpomínkou. Stejně jako tento hlavní hrdina, utahaný otec od rodiny v parku, který potká svou spolužačku ze školy.

Už bylo načase,“ vytrhne mě z úvah. Podívám se na ni a najednou vidím, čeho jsem si předtím nevšiml: povadlá kůže pod bradou kontrastující s opiplávaným obličejem. Čtyřicítka na krku – doslova.

„Takžejsi někoho klofla?“ navazuju na rozpustilý tón naší konverzace a po páteři mi sjede dráp znechucení. Už abych se té znepokojivé bytosti zbavil. Ale nedám si pokoj: „Bude veselka?“

„Jdi někam s veselkou!“ Rozesměje se a sleduje, jestli mi to taky přijde vtipné. Přihne si vody z lahve; mlaskne to a zasyčí, jako když se dohušťujou gumy. „Nechce se mi s nikým salašit. Udělal mi ho sexuální kamarád.“ Při slově „ho“ se píchne do břicha.

A dává se do vyprávění o kolegovi z práce, vlastně jejím podřízeném: jako dřív měli majitelé panství právo první noci, tak ona zase má právo první noci na své pobočce. Sexuální kamarád dělá Chorvatsko, bydlení v apartmánech bez stravy, doprava autokarem nebo doprava vlastní. Spojili příjemné s užitečným. Jolana bude mít mímo, on si párkrát užil – teda ona si to užila samozřejmě taky. Preferoval polohu zezadu. Byl rád, že se rozmnoží, a přitom nebude muset nic investovat do péče a výchovy. Typický samec, ha ha, oplodnit a zmizet.“

Jak rozdílné světy se v Suchých koncích stýkají! Plejáda lidských povah a reakcí. Troufám si říci, že jen málo ze situací by si někdo do života dobrovolně vybral. Jenže přicházejí, a to dokonce pravděpodobněji, než že se stane to, co jste si vysnili. Ale jak se potom s tím vším vyrovnat?  No, třeba s lahví v ruce… Nebo prostě s nadhledem…. A vrznout si další griotku.

„Šuky šuky šuky šuk…“ švitoří Jelena za stěnou. Ta se nám nějak rozparádila, a jakej to byl zezačátku oukropeček. Podřipský hejká nadšením jako osel v říji a do toho se ozývá mohutný šustění a funění. „Éto krasývoje, éto krasývoje!“ oprášil dokonce i jedinej cizí jazyk, kterej trochu uměl

Mám náběh na stydění, ale za co se stydím, to mi není jasný. Asi za Podřipskýho, ale před kým? Nikdo tu přece není. Že by sama před sebou? No nic. Takže holka, styď se za něj dosyta a užívej si to. Vychutnej si to a pak o tom budeš vyprávět babám v sámošce.

Už je to měsíc, co tu žijem ve třech. Jelena je tu jako doma. Jelena! Asi proto mám pořád vtíravej pocit, jako by mi nasadila parohy, i když popravdě, jak může někdo nasadit někomu parohy sto let po rozvodu?“

Jaký je život, takový jsou Suchý konce! Excelentní kniha do kabelky, čtení jako bonbony z bonboniéry.

O autorce:

Lenka Sobotová (nar. 1970) vystudovala anglistiku a bohemistiku. Pracuje jako nakladatelská redaktorka a je překladatelkou beletrie z angličtiny. Její knižní debut Ilustrátorka a jiné obrázky (Argo, 2013) vzbudil příznivý ohlas recenzentů i čtenářské obce.

Vydalo nakladatelství Argo, 2017, www.argo.cz

2017.10.19 | Renata Petříčková | přečteno: 2395x
 

Poslat článek
Tisk

Štítky: povídky Lenka Sobotová Suchý konce

 
archiv

Nejzajímavější články

 

Miniprasátka

Chcete domácího mazlíčka, ale bohužel jste Vy, nebo Vaše děti alergičtí na zvířecí srst, ale nelíbí se Vám takzvaní &...
 
celý článek | Kamila Kovářová | 2013.03.11 | přečteno: 11412x

Cenopády.cz – nový způsob nakupování

Včera jsme spustili zajímavou soutěž s portálem Cenopády.cz, pojďme si ale tento web také trochu představit, jde toti...
 
celý článek | Admin | 2014.09.18 | přečteno: 10204x

Konflikty ve vztazích

Konflikty jsou nedílnou součástí všech vztahů. Sporům se v každodenním životě nelze vyhnout. Týkají se partnerských, rod...
 
celý článek | Petra Zápotočná | 2018.01.03 | přečteno: 2430x

Víme, jak si vybrat spodní prádlo pro jakoukoliv postavu

Dokonalá postava neexistuje a tečka. Někomu se líbí ideální míry pro modelku ve stylu 90-60-90, někdo preferuje útlý ...
 
celý článek | Admin | 2016.01.26 | přečteno: 12028x
 

Portál pro ženy