Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

„Čím víc se vzdalujeme rovině přirozeného života, tím víc tělo ztrácí sebeuzdravné schopnosti. Zapomínáme na sílu půstu, vody, pohybu, tance a otužování. Stává se samozřejmostí, že když se necítíme dobře, vezmeme si nějaký podpůrný prostředek: prášek nebo nějakou „instantní“ bylinu. Automaticky se „vyztužujeme“ různými preparáty. Tímhle vším se však vzdáváme vlastního harmonického žití. Vzdalujeme se od něj, až nastane chvíle, kdy se ocitneme zcela v rukou někoho jiného. Máme organismus rozhašený antibiotiky a kortikoidy a není snadné ho potom vyladit. Čím víc se ocitáme ve vleku medikamentů, v téhle bažině a močálu, necháváme druhé, aby o nás rozhodovali. Každý přece ví, že takových rad a receptů je fůra….

…Jíst méně, pít dostatek vody, pohybovat se, mít radost, nenechat se vtáhnout do nějakého stresu nebo problému, nebát se, nepodléhat úzkostem. Jenže to je pro lidi, kteří jsou už do systému zavlečeni a kteří mají deprese, velmi náročné. Je těžké říci dotyčnému, aby držel půst, protože on tomu stejně nevěří, a tak mu to ani nemůže pomoci. Takový člověk spíš uvěří silnějším práškům. Jenomže to je cesta k absolutní závislosti.“

Vybrala jsem ukázku, která s člověkem zacloumá. Přivodí možná i tu zmiňovanou depresi. Beznaděj… jak se z tohohle všeho proboha vymotat? Jsou to velmi těžká a hluboká témata. Je to něco, co je Ze Mě. Z něj… z jeho nitra, z jeho duše, která se vyvíjela, která pečlivě vnímala svět a troufám si říci, že je to jedna z knih, která tu bude mít své místo, i až tady my už nebudeme…

Někdy autor zachází i do zóny konspiračních teorií, třeba jeho informace o zadržovaných vynálezech, které šetří životní prostředí… problematika okolo roku 2012, protože to je rok, ve kterém tato kniha byla vydána… je tu tedy i aspekt jistého časového odstupu, kdy můžeme posoudit, do jaké míry se po třech letech plní slova Jaroslava Duška. A co je nejúžasnější, v dnešní době, kdy včera je nenávratná nedostižná historie, je tato kniha stále živá. Stále aktuální. A věřím, že minimálně dalších deset let bude… potom se patrně lidstvo někam vyvine a můžeme tuto knihu brát jako nádherné retro.

Líbí se mi vývoj, kterým Jaroslav Dušek prošel. Už jako dítě měl skvělý dar vidět svět svýma očima, jeho osud ho zavál na místa, která mu byla ku prospěchu, a i když jeho žití nebylo vždy lehké, vždy uměl z toho, co se kolem něj dělo, vytěžit moudrost. Má skvělé duchovní a analytické myšlení, umí vyjádřit zcela přirozené souvislosti, které…. Které máme i my! Jen je díky starostem všedního dne, lépe řečeno systému a civilizaci, nejsme schopni tak snadno vyvolat a užít si je. Natož se nad nimi zamyslet.

Je to skvělé čtení, skvělý čas, který strávíte ve společnosti člověka, který má co říci. Knihu sepsala Pavlína Brzáková, která do ní čas od času velmi mile zasahuje a dokazuje tak, že každý si můžeme z jeho vyprávění vzít to své a žít život takový, jaký opravdu chceme.

ZeMě mě naučila vrátit se sama k sobě a umět tam najít svou přirozenost. Jak s tímto vnitřním nálezem naložím, je pravda už jenom na mě, ale… je tu neuvěřitelné umění hlavně díky tomu, že je tak nesmírně jednoduché.

O autorech:

Knihu sepsala jako autorizované vyprávění Jaroslava Duška Pavlína Brzáková

Etnoložka, která se zbývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů – Goromomo goroló – vyprávění sibiřskejch Evenků (1996) a Jamtana – vyprávění sibiřskejch Něnců (1997). V roce 2000 vyšla její novela Stíny na kupecké stezce a kniha Goromomo goroló – Davnym davno na území Evenckého autonomního okruhu, kterou napsala v ruštině spolu s ruským lovcem Vitalijem Voronovem. Poté následovala mytologie Cesta medvěda (2002), román Dědeček Oge - Učení sibiřského šamana (2004), obnovené vydání prvních sběrů Až odejdu za horu (2004) a sibiřský cestopis Modřínová duše (2005). V roce 2006 vyšly její příběhy pěti světadílů Co přináší vítr a v roce 2008 volné pokračování románu Dědeček Oge s názvem Dva světy. Je spoluautorkou knih Květa Fialová – štěstí tady a teď (2009) a Květa Fialová – Zákony štěstí (2010). Je také autorkou pohádkových příběhů pro děti Helinda a klekánice (2009). V roce 2014 napsala s Jaroslavem Duškem další knihu, která dostala název TVA RY TMY – TMA RI MY. Působí jako šéfredaktorka měsíčníku Regenerace.

Kresby do knihy vytvořil Zbyněk Zenkl

Narodil se 7. listopadu 1964 v Ostrově nad Ohří. Toho dne byl úplněk. Dětství strávil v Sezimově Ústí u Tábora, než jeho rodiče postavili dům, bydleli v upravené stodole. Rád si hrál na pískovišti s vláčky, v mládí jezdil s rodinou na vodu a chodil pěší túry. Vyučil se ovocnářem-sadařem a nějakou dobu v tomto oboru pracoval. Nyní působí v chráněné dílně Rolnička, kde pracuje v dřevodílně, navštěvuje výtvarný kroužek a vyrábí máčené svíčky.

Dovolenou tráví s tatínkem, často v Čechách, ale také v zahraničí. Zbyněk je nadšený turista a výborný plavec. Rád houbaří, má výbornou orientaci a nikdy se neztratí. Říká, že má s Jardou Duškem hodně společného: oba rádi maskují a obarvují život, jsou dobrodruzi, přívětiví, magnetičtí, mají v sobě dramatickou lehkost.

Myslí si, že si ho Jarda zvolil jako ilustrátora proto, že dokáže vidět v mracích a neklepe se u malování. Nabídka ilustrovat knihu ZeMě ho potěšila a na obrázcích pracoval s velkým zájmem. Má za sebou několik samostatných výstav. Okolí si moc cení jeho výjimečného chápání světa.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2012, www.eminent.cz