Nepřehlédněte
Jarní počasí je pro náš organismus blahodárné. Ale pozor na oči. Co je ohrožuje a jak rizika eliminovat
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Můj čtenářský deník I.
Aneb 512stran poněkud lechtivého čtení.
Těsně poté, co světem otřáslo „ Odstínové“ šílenství se na trhu začaly objevovat podobné knihy, jako houby po dešti. Bohužel velice brzy jsem začala tápat v tom, kdo od koho vlastně „opisuje“. A protože se mi toto lechtivé a opravdu čtivé téma nechtělo hned tak opouštět, začala jsem pátrat po trošku originálnějším a méně laciném… nejsem literární kritik a je to jen čistě můj názor, ale myslím, že se mi to docela povedlo.
Narazila jsem v knihkupectví na knihu od Sarah Watersové: Špičkou jazyka (anglický originál: Tipping the Velvet).
Anotace
„Román od autorky, jež bývá označována za novodobého Charlese Dickense, nás zavádí do viktoriánské Anglie a Londýna. V 80. letech 19. století se mladinká Nancy Astleyová, dcera venkovského obchodníčka s ústřicemi, zamiluje do hvězdy londýnského kabaretu Kitty Butlerové, jež se na svá vystoupení převléká za muže a zpívá mužské písně. Nancy nevynechá jediné představení, až si jí Kitty všimne, a Nan se stane její garderobiérkou. To jsou počátky jejich společného milostného života i společné kabaretní kariéry, ale jejich osudy propletené s mnoha sociálními prostředími, dobovými hnutími a dalšími postavami představují v podání Sarah Watersové, …, jízdu na horské dráze s ekvilibristickými výkony.“
(zdroj anotace: KOSMAS)
Nejdříve jsem si říkala, jak autentický může být popis viktoriánské Anglie, který napsala žena, které je v současnosti 47 let. Ale byla jsem mile překvapená. Úplně beznadějné to rozhodně není.
A hned poté nastane šok, popis některých scén může čtenáře mírně zaskočit. Mně se spojení viktoriánského jazyka s otevřeností dnešní doby velice líbí. Vlastně nejde o nic skandálního, jen o téma, o kterém se v časově podobně zařazené literatuře nemluvilo. Erotika se v knihách nějak obsáhle neobjevovala, o lesbické literatuře ani nemůže být řeč.
Příběh samotný rozhodně není nepoutavý (o tom, jak velice snadné je se přes počáteční bláznivé štěstí dostat až na dno společnosti, a jak těžké je se z tohoto dna dopracovat ke kvalitnímu životu) , knihu jsem přečetla, času určitě nelitovala a navíc mě přivedla k jiné autorčině knize (Zlodějka) a ta se mi líbila malinko víc. Ale ano, kniha se mi líbila, je to takový ten odpočinkový kousek.
Tak co navštívit knihovnu, či knihkupectví? A až se rozhodnete si knihu přečíst, klidně mi napište, jak se líbila vám ;)