Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Vy dva jste se setkali před čtyřmi lety jako bubeníci na kurzech afrického tance, vzniklo z toho však duo hrající na strunné nástroje. Proč jste se rozhodli věnovat raději jim než bubnům?    

Ano, setkali jsme se jako bubeníci a najednou jsme spíš korista a kytarista(:  Oba se dlouhodobě věnujeme jak západoafrickým bubnům, tak strunným nástrojům. Vlastně jsme se nijak nerozhodli, že bychom se najednou věnovali méně bubnům, ale s přibývajícími koncerty KJJ čím dál více času věnujeme strunám. Bubny však nijak neochuzujeme a dále hrajeme na tanečních kurzech a různých dalších vystoupeních.

                                                            Jiří Bouda (vlevo) a Pavel Šmíd

Kde se vlastně vzala vaše láska právě k africké hudbě? Tíhli jste k ní už od svých hudebních začátků nebo to byl postupný vývoj?

Jirka: Je to už hodně dávno, co jsem si začal poťukávat různé rytmy do stolu, což inspirovalo moje rodiče a k Vánocům jsem od nich dostal první buben djembe. Chvíli na to následovala první kapela, další bicí nástroje, přítelkyně tancující africký tanec a první cesta do Afriky. V západní Africe jsem byl dvakrát, celkem půl roku. Byly to takové výpravy za poznáním jiné kultury, rozvojových projektů a hlavně hudby. Navštívil jsem Guineu a Sierra Leone, kde jsem se učil na djembe, africký xylofon – balafon a především na koru. Mými učiteli byli mistři pocházející z rodin, kde se umění hrát na nástroj dědí po generace z otce na syna.

Pavel: U mě to začalo pozvolna, po pár letech hry na kytaru, kdy jsem se setkal s bubny djembe a naprosto jsem propadl kouzlu západoafrické rytmiky a s ní i melodickým nástrojům jako např. kora nebo balafon. Vlastně jsem od začátku tíhl k rockové hudbě a dlouho jsem se pohyboval v opravdu drsných vodách severského metalu a byl zvyklý striktně rozlišovat hudební žánry a říkat, který je dobrý a který špatný. Afrika mě zpátky naučila tohle moc neřešit a užít si prakticky jakoukoliv hudbu bez předsudků a naučených myšlenkových stereotypů. Takhle mě to teď baví a uvidíme, kam to povede dál. Je to celé postupný vývoj.

Jirko, můžete nám trochu přiblížit váš nástroj kora. V našich končinách není zase tak často k vidění a mnoho lidí zřejmě nemá představu, o co jde.

Kora je 21 strunný nástroj, příbuzný harfě či loutně. Je vyrobena z velké tykve rozříznuté napůl, pokryté kraví kůží, která tvoří rezonátor, a krkem, na kterém jsou struny uchyceny. V podstatě se nejedná o struny, ale o vlasce na ryby, kterými byli nahrazeny struny ze střívka. Líbezný zvuk kory připomíná harfu, ale hráč ke hře používá pouze palec a ukazováček každé ruky. Ostatními prsty drží nástroj za tyčky, které jsou po obou stranách krku. Hráči na koru pocházejí tradičně z rodin griotů, což jsou tradiční vypravěči (trubadúři) předávající své dovednosti svým potomkům.

Je v Česku více hudebníků hrajících tento styl nebo tu v tomto nemáte „konkurenci“?

V česku je několik hráčů na koru, ale celkově by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky a navíc se všichni známe a jsme kamarádi, takže o konkurenci nemůže být řeč(:

Hrajete jen vaši vlastní tvorbu? Kdo z vás hudbu skládá?

Začínali jsme s hraním tradičních skladeb, které se Jirka naučil v Guineji a další jsme se naučili od Afričanů, se kterými jsme měli možnost hrát tady v Česku. Africký přístup k hudbě je hodně o invenci, spontánnosti a vlastním projevu v samotném hraní a tak nějak přirozeně jsme začali skládat věci vlastní. Nejdřív na africkém základu postavené a potom jsme začali experimentovat s možnostmi spojení kytary a kory. Momentálně pracujeme hlavně na vlastním materiálu, kterého je dostatečné množství od nás obou.

Vaše skladby jsou melodiemi bez zpěvu. Vychází to z nějaké tradice této hudby? Nebo prostě jen nechcete zpívat?

Oba jsme nikdy nebyli zpěváci a zaměřujeme se hlavně na instrumentální stránku. Tradičně jsou hudba, tanec a zpěv nerozlučným spojením, avšak tradicí se v Africe muže stát cokoliv, co se stane zrovna populární a hraje se to. Oni to moc neřeší. My jsme se inspirovali hudebníky, kteří stejně jako my nezpívají, a tak nám to tam ani nikdy nechybělo. V poslední době ale s myšlenkou zpěvu často koketujeme, takže pokud potkáme vhodnou zpěvačku, třeba přijdeme zase s něčím novým…

Více než před rokem vyšlo vaše první album s názvem KAURI. Splnilo vaše očekávání ohledně přijetí fanoušky?

V podstatě nás to trochu překvapilo. Ne že by jsme čekali, že se to bude vyloženě nelíbit, tahle hudba je sama o sobě dost líbivá a příjemná, ale zájem o naše CD  trochu předčil naše očekávání. 

V loňském létě jste se vydali na turné po Francii a Španělsku. Kolik času jste v těchto zemích strávili a jak vaše koncerty přijímalo tamní publikum?

To byl krásný zážitek. Celkově jsme na cestě strávili zhruba tři týdny s tím, že jsme každý den několik hodin hráli, ať už koncert nebo na ulici. Bylo to velice vydatné. Ve Francii je hodně Afričanů, proto bylo zajímavé, že pro hodně z nich byla kora nostalgickou vzpomínkou z dětství. Díky tomu jsme zažili několik opravdu krásných setkání. Paradoxně jsme jim do Francie vezli od nás z Česka jejich africkou kulturu v našem podání a odměna v podobě takového přijetí od lidí, kteří z toho prostředí pocházejí, je opravdu síla. Jsou prostě upřímně rádi. Jinak všechny koncerty proběhly výborně, lidé přišli a zajímali se o to, co jsme jim přivezli, ale rozhodně to nebylo jen tak. Všechny koncerty měly trochu jiný náboj než u nás, ale to bylo asi vyloženě tím, že jsme nebyli "doma".

Přineslo vám to nové možnosti pro rozvíjení vaší hudební kariéry?

 Rozhodně. 

Plánujete si takovou cestu zopakovat? A třeba i po jiných zemích?

Zatím nic neplánujeme, ale hodně se nám to líbilo. Naše muzika vychází z propojení kultur, takže budeme rádi, když s ní v budoucnu budeme moci pokračovat v cestování.

Co vy sami posloucháte ve volných chvílích? Je to podobný styl jako hrajete nebo naopak něco úplně jiného?

Pavel: Momentálně u mě hraje asi nejvíc Afrika. Hodně poslouchám koristu Toumani Diabateho. Nebo africké kytaristy Aliho Farku Toureho, Boubacara Traore. Mám taky hodně rád elektronickou hudbu, dubstep nebo drum"n"bass, to teda můžu. To je asi úplně jiný:D No a někdy dostanu chuť na pořádný nářez a tak třeba hradecká Zkouška sirén, to je moje srdcovka, Rage Against the Machine a podobné nadupané věci. Takže u mě je to hodně široké spektrum.

Jirka: Afrika u mne taky hraje velkou část dne, ať už jsou to interpreti, které zmiňuje Pavel, či Sona Jobarteh nebo BaCissoko. Před pár měsíci jsem se začal učit hrát na klavír, tak si rád vychutnám i nějaký ten klavírní recitál v podobě Lodovica Einaudi. Taky mám rád reggae a elektronické hudbě se nebráním, obzvlášť, když se v ní ozývají lámavé beaty drum“n“bassu.

Můžete nám prozradit, jestli chystáte v dohledné době další CD?

O novince docela vážně uvažujeme. Nových nápadů je spousta, ale je to taky hodně věcí kolem, takže zatím spíš plánujeme a soustředíme se na koncerty a skládání.

A jaký jiný program vás nyní čeká?

V pátek 23.5 nás čeká koncert na brněnské Noci kostelů a o týden později zahrajeme opět v Brně na benefiční akci Mandala dětem. V červnu nás čeká umělecký festival ve Vystrkově a divadelní festival v Hradci Králové. Z letních festivalů bych zmínil především Djembe Maraton v Moravském Krumlově. Informace o koncertech najdete na našich stránkách www.korajunglejazz.cz , kde si můžete poslechnout ukázky naší tvorby, shlédnout videa, případně objednat cd Kauri.

Díky za rozhovor a třeba na nějakém z našich koncertů na viděnou.

KoraJungleJazz, Jiří Bouda a Pavel Šmíd

I já děkuji Jirkovi a Pavlovi z KoraJungleJazz, že si udělali čas na tento rozhovor a přiblížili nám kouzlo podmanivé africké hudby. Držím pěsti, aby si získala srdce mnohých fanoušků, protože určitě stojí za to.