Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Už Arabové v 18. století zřejmě věděli, že káva bude jednou velice žádané zboží, vzhledem k jejich praktikám. Do té doby bylo totiž pěstování kávovníku prakticky jejich výsadou. Tehdy byla ovšem káva vysoce nedostatkové zboží, a tím i velice drahá. Což se arabským pěstitelům náramně hodilo, a tak se přísně kontrolovalo pašování či obchod se zelenými, tudíž nefermentovanými zrny a dokonce i již upravená zrna se částečně znehodnocovala, aby se zamezilo jakékoli šanci, že by se káva dala kultivovat jinde. Tomu učinili přítrž až Holanďané, kterým se podařilo dostat zelená kávová zrna z Jemenu, a založit vlastní plantáže v zámořských koloniích, zejména v Cejlonu a Indii.

Zdá se, že kolem kávy byl vždy velký humbuk. A věřte tomu nebo ne, káva vyvolává spory i dnes, byť v jiném měřítku. Dříve byla káva výsadou šlechty a všeobecně těch, kteří si ji mohli dovolit. V té době se spíše řešilo, kdo kávu budě pěstovat a kdo ne. S postupem let se ale přístup ke kávě změnil, a to takovou mírou, že z luxusního nápoje se stala de facto lidská verze benzinu. Většina lidí vám po ránu prostě nevstane, dokud do sebe nenalijí minimálně jeden hrnek černého zlata, u kuřáků k tomu připočítejte navíc vonnou tyčinku a šest kostek cukru. Spory kolem kávy nabírají rozměrů sousedského či rodinného hašteření, kdy jeden člověk pomlouvá druhého, že kazí pravého českého ‚turka‘ mlékem, jinde zase kulinární frfňa ohrnuje nos nad tím, že ten šupák odvedle pije instantní kávu s kdejakým neřádem, který je už dnes prakticky ve všem, i v tom cukru, kterým si osladil svou ‚výběrovou kávu nevšední jakosti‘. 

Nabízí se tedy otázka: Není káva nástroj mocností, jak udržet svůj lid v neustále napružené, bojovné náladě a tím odvrátit jejich pozornost od skutečných problémů? Nebo třeba prostředek, jak zvýšit pracovní efektivitu ekonomicky aktivního obyvatelstva? Z určitého hlediska by to byl děsivě geniální plán – vypěstovat v celém obyvatelstvu závislost na kofeinu a pak je udržovat v poslušnosti pravidelnými dávkami kávy, přičemž velikost by se odvíjela dle pracovních výsledků.  Z druhého hlediska je ovšem naprosto neproveditelný, protože, přiznejme si to, každý z nás už alespoň jednou viděl, co může udělat závislý, napružený maniak v honbě za touženým šálkem hnědého balzámu na nervy.

Na machinaci vlády tedy popíjení kávy nevypadá. Nabízí se tedy další možnost, a to, že na sobě dobrovolně pácháme zlo v podobě požívání alkaloidu, který moderní svět označuje za efektivní formu probuzení. Velkou efektivitu dle mého ovšem pití kávy nemá. Zahrajme si tedy na geniální vědátory a představme si pití kávy jako sinusoidu. Do ní aplikujme běžného člověka, který se ráno startuje velkou černou kávou, během dne si dá hnědou sladkou vodu z automatu, která předstírá, že kávou je, po obědě si dá espreso v kavárně, po návratu domů si dá ještě jedno a pak večer v posteli nadává, že nemůže usnout. Maximální hodnoty této pomyslné sinusoidy jsou okamžiky po požití kávy. A postupem času efektivita klesá. Bezpochyby budete souhlasit, že efektivní člověk by takto kolísat neměl. Znamená to tedy vzdát se kávy? Existují dva důvody proč ne. Za prvé, řekněte to na veřejnosti a je vysoká pravděpodobnost, že se od automatu zvedne nevrlý člověk a hezky vám neverbální komunikací dá na srozuměnou, co si o vašem názoru myslí. A za druhé, několik studií prokázalo, že pití kávy – pozor, v malých dávkách – může být pro člověka prospěšné. Pomáhá stimulovat srdeční činnost, uvolňuje hladké svalstvo a navozuje pocit dobré nálady.

Co dodat na závěr? Pití kávy by měl být požitek a srdeční (ne doslova) záležitost, ne tankování po ránu. Protože vstávat s tím, že mě nic jiného, než silná káva, neprobudí, je jen mýtus. A co se opět efektivity týče, dvě slova – ledová sprcha.

Obrázek: http://www.gastrotrend.cz/