Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Milá Eliško,

v tomto případě vy sama asi nezmůžete nic. Určitě jste mamince už říkala, že taková kontrola věcí není nutná a určitě jste se snažila jí nějak opatrně vysvětlit, že toto chování není úplně „normální“. Jenže vaše maminka pravděpodobně sama ví, že se chová divně – že má divné myšlenky, na které potom nasedá chování, které není schopná ovlivnit, resp. zastavit.

Víc než pravděpodobně se jedná o rozvinutou fázi obsedantně – kompulzivní poruchy, která se projevuje právě nutkavými myšlenkami a chováním. Opakované chování, třeba i čištění zubů několikrát za sebou, neustálé mytí si rukou, vracení se několikrát zpátky domů, jestli je zamčeno, kontrola všeho možného po domě i mezi osobními věcmi, jak píšete, jsou běžnými příznaky onemocnění.

Úzkostná porucha nebo úzkostná osobnost se zřejmě u maminky objevila již dříve, sklony k úzkostnému chování měla asi celý život. A pak přišlo trauma, smrt vašeho tatínka, které naplno odbrzdilo nemoc. Pro úzkostné typy lidí je příznačné, že se objeví tato porucha, generalizovaná úzkostně - depresivní porucha či deprese jako taková. Že jde o nemoc, to je v tuto chvíli a podle vašeho popisu více než zřejmé.

A právě proto je potřeba obrátit se na někoho, kdo maminku bude léčit a vyléčí ji – tedy psychiatr, klinický psycholog a/nebo erudovaný terapeut s příslušným psychoterapeutickým výcvikem. Ale jednat musíte vy, vy ji musíte objednat na konzultaci, případně jít k odborníkovi s ní, protože ona si sama nikdy nepřipustí, že by takovou pomoc potřebovala a – jak píšete – snaží se situaci zlehčovat. Ono obvykle, jak zazní slovo „psychiatr“ a/nebo „psychiatrie“, se většina lidí začne bránit a obhajovat, že přece nejsou blázni. Nemusíte proto jít rovnou za psychiatrem, i když farmakologická léčba zde asi bude na místě. Především ale půjde o práci terapeutickou, která mamince pomůže přiznat sobě i ostatním, že má problém, ale také zjistí, že podobný, nebo dokonce stejný problém má více lidí, což ji možná překvapí. A samo o sobě to skýtá léčebný potenciál. Psychoterapeut se potom pokusí ošetřit zlom, který onemocnění spustil (zde úmrtí partnera), tuto událost zpětně ošetřit, aby došlo k jejímu přijetí, ale hlavně se maminka začne učit nové techniky myšlení a jednání, které ji zbaví opakovaného a nutkavého chování.

Vaše otázka ale zní, jak ji máte přesvědčit, že toto chování není běžné a je potřeba s ním něco dělat. Zkuste jí proto po malých krůčcích naznačovat - tehdy, když začne s opakovanou kontrolou něčeho - zkuste se třeba ptát, proč to dělá? A podobně. Nevinné a naivní dotazy či komentáře maminku jistě utvrdí v tom, že její chování není v normě.

Ale jak už jsem psala, ona sama od sebe nikdy psychologa nenavštíví, to tedy bude váš největší úkol, dostat ji na odbornou konzultaci. Protože vy sama už nemůžete pro zlepšení situace udělat nic.

Navíc hrozí nebezpečí, že se přidají další poruchy, buď třeba zmiňovaná deprese, sociální stažení se a uzavřenost nebo též závislost. Lidé s obsedantně kompulzivní poruchou svůj problém často řeší alkoholem, protože je na chvíli zklidní a omezí potřebu vše znovu a znovu opakovat.

Proto je potřeba jednat co nejrychleji, aby se stav maminky nezačal ještě více zhoršovat.

Uvědomuji si, že jsem vám moc rad neposkytla, ale víc, než jsem uvedla, vy sama opravdu bohužel pro maminku udělat nemůžete. Každopádně, vhodná léčba i vyléčení se je možné a vysoce pravděpodobné, takže pokud se maminka začne léčit, může další roky strávit v pohodě, bez náročného uvažování a chování, které k ničemu nevede.

Držím vám palce, aby se vše vydařilo a maminka byla zase taková, jako dřív.

Jana

Máte nějaký dotaz nebo problém, se kterým si nevíte rady?

Napište na e-mailovou adresu jana.b@portalprozeny.cz naší psycholožce Janě Brandtlové.