Nepřehlédněte
5 nejčastějších mýtů o kožených sedačkách
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Alena (39 let): Manžel a rodina už o mě nestojí
Dobrý den,
několik let jsem pracovala na vysokých manažerských pozicích v zahraničí. Když se nám narodil syn, byl s ním na rodičovské dovolené můj manžel, ale takto jsme se dohodli, aby rodina měla víc peněz. Nyní, po několika letech, jsem se vrátila zpět a mám dokonce i v místě bydliště práci. Konečně tedy mohu žít se svou rodinou, ale ukázalo se, že za tu dobu jsme se odcizili. Zejména ze strany partnera vnímám, že ke mně nic necítí. Jsem ve velké nejistotě, vůbec nevím, jak se mám k celé věci postavit.
Milá Aleno,
jistě, bývá obvyklé, že na mateřské dovolené zůstávají spíše maminky, ale zdaleka nejste jediná rodina, která si standardní role prohodila, ať už méně či více úspěšně. Většinou bývá důvodem právě ekonomická situace a je nasnadě, že pokud je vše po vzájemné domluvě, byla by škoda vaší pozice nevyužít – opravdu se s dětmi (nebo i jedním dítětem) hodí každá koruna, víc než kdy jindy. Až potud je vše v pořádku…
Z vašeho dotazu bohužel není jasné, kolik let jste takto fungovali, a hlavně – jak často a na jak dlouho jste jezdila domů, tedy kolik času jste za celou tu dobu strávila se synem a s manželem, a to jako máma a partnerka, tedy kolik času jste strávili společně, jako rodina.
To je totiž ve vašem případě zřejmě rozhodující. Pokud vás syn a manžel vídali jen 3 až 4krát do roka na pár dní, je jasné, že si spolu nastavili nějaký systém fungování, který je teď pro ně těžké změnit. Není ani divné, že došlo k odcizení, společné soužití přeci jen spočívá v tom, že spolu s druhým nebo druhými trávíme čas, máme alespoň pár společných aktivit, společně vychováváme děti a plánujeme budoucnost. Samozřejmě k tomu patří i sdílení, intimní blízkost a sex, což se na dálku dá zorganizovat jen velmi těžko, je to náročné a dlouhodobě obtížně udržitelné.
V některých ohledech je váš vztah jako na úplném začátku, a tak byste k němu měli také přistupovat a začít věci znovu budovat – společně. Je nezbytné, abyste s manželem hovořili nahlas o svých pocitech a snažili se společně najít vyhovující uspořádání. Tato nová situace, v níž se cítíte odstrčená, není obtížná jen pro vás, věřte, že manžel i syn jsou také zmateni různými svými pocity… možná by bylo nejlepší obrátit se pro odbornou pomoc do některé z manželských poraden, kde vám terapeut pomůže krůček po krůčku budovat společné soužití a život ve vzájemné blízkosti, ve funkčních rodinných vztazích a navázat na základy, které jste s manželem postavili ještě před vaším odjezdem.
Každopádně, ze začátku se nesnažte příliš moc nezasahovat do chodu domácnosti, spíš pozorujte a vnímejte, jak to manžel se synem mají nastavené a jakým způsobem spolu fungují, jak jsou zvyklí komunikovat a podobně. Snažte se hodně přizpůsobit, abyste nepůsobila rušivě, i když to od vás bude vyžadovat obrovskou dávku pokory. Nejde o to, abyste se ponižovala a dělala, že tam s nimi vůbec nejste, naopak, buďte s nimi co nejvíce, ale v jejich zajetém stylu.
Představit si můžete například situaci, že s manželem jste v tuto chvíli „pouze“ přátelé, kteří spolu bydlí, vzájemně se respektují a tolerují.
Teprve čas ukáže, zda se dokážete opět propojit v úplnou rodinu a najít partnerskou blízkost.
Čeká vás těžká cesta, ale věřím, že pokud se všichni budete alespoň trochu snažit, vše se podaří a bude z vás skvělá rodina. Přeci jen, vzájemně jste toho s partnerem udělali pro sebe i pro rodinu hodně, a na to byste neměli nikdy zapomínat!
Přeji hodně síly a štěstí.
JB
Máte nějaký dotaz nebo problém, se kterým si nevíte rady? Napište na e-mailovou adresu jana.b@portalprozeny.cz naší psycholožce Janě Brandtlové.
Poslat článek
Tisk
Štítky: rodina manžel syn odcizení partnerský vztah práce výchova