Nepřehlédněte
Jaké je nejlepší řešení pro aktivní lidi ke korekci zrakových vad?
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Začátky nemusí být těžké
Pokud jste se rozhodli, že chcete změnit svůj životní styl, a zařadit náročnější pohyb než je cesta na tramvaj, popřípadě k autu, tak vás možná děsí představa, jak takovou změnu bude snášet váš ochablý a zpohodlnělý organismus. Možná jste taky slyšeli od známých, četli na internetu a podobně, historky těch, kteří se rozhodli radikálně změnit svůj život a začali sportovat. Četla jsem takové historky taky, naštěstí až v době, kdy jsem už aktivně sportovala. Uznávám, že některé téměř nahánějí hrůzu, a mohou slabší povahy předem odradit. A ten, kdo se naopak odvážně pustí do tréninku, si myslí, že je normální, když se po prvním tréninku nemůže skoro hnout, jak ho všechno bolí, když ho při plavání chytají křeče, při aerobiku nemůže dýchat, při cvičení v posilovně se mu klepou ruce, a při běhu má pocit, že nastala jeho poslední hodina. Opak je pravdou. Nic z popsaného se vám nemusí dít, pokud nebudete poslouchat špatné rady, ale svoje tělo. Slíbila jsem příklady, a jako první popíšu, jak jsem začala běhat.
Na to, že budu chodit běhat jsem nepřišla sama, ale doporučila nám to trenérka volejbalu v učilišti pro zlepšení kondice. Vybrala jsem si za domem kolečko v trochu zvlněném terénu, dlouhé přibližně šedesát metrů, a na něm jsem začala trénovat. První den jsem běžela asi deset koleček, tedy 600 metrů. Považovala jsem za dobré měřit si čas, abych mohla sledovat, jaké dělám pokroky. Neměla jsem žádné stopky, sporttestery tenkrát asi ani neexistovaly, značkové sportovní oblečení se prodávalo jen v Tuzexu. Moje sportovní vybavení byly hodinky s ručičkami, tenké domácí tepláky, vroubkované bavlněné tričko (pamětníci vědí, že pocházelo ze školního úboru na tělocvik), a kopačky s plastovými špunty (neznala jsem tretry, ale myslela jsem si, že by špunty mohly být vhodné do terénu). V zimě jsem si vzala na tričko pletený rolák, šusťákovou bundu a pod tepláky bavlněné punčocháče.
Nevěděla jsem, co je laktát, VO2max, TFmax, 60%, 85% TFmax, klidová TF, anerobní práh, a další pojmy, kterými se hemží tréninkové plány. Běhala jsem podle pocitu tak, aby se mi běželo dobře. Vždycky jsem běhala stejnou vzdálenost tak dlouho, dokud jsem ji neuběhla zcela pohodlně, a podle svého pocitu, bez námahy. Potom jsem přidala další kolečka, a postupně jsem se za půl roku dostala na vzdálenost asi 8 km. Běhala jsem v každém počasí. Neznala jsem pojem pitný režim, nevěděla jsem, kolik má které jídlo kalorií. Napila jsem se, když jsem měla žízeň, jedla jsem, když jsem měla hlad, a to, na co jsem měla chuť. Pokud jde o četnost tréninků, tak jsem zpočátku běhala jednou za týden, potom dvakrát, pak obden. Za tři čtvrtě roku jsem už běhala skoro každý den, a cítila jsem se natolik natrénovaná, že jsem se přihlásila do atletického oddílu.
A to už je dnes ode mě všechno. Je toho hodně najednou, a všechno jen stručně, přitom skoro každá věta příběhu by vydala na zvláštní článek. Postupně proto budu probírat jednotlivá témata jako je druh sportu (pohybu), místo, doba, jídlo a pití, oblečení, zranění, zdravotní omezení, a další praktické věci. Příště popíšu výhody běhu a shrnu některé zásady, pokud se chcete pustit právě do tohoto sportu.
Poslat článek
Tisk
Štítky: sport pro zdraví, trénink, běh