Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Jako malá jsem milovala chvilky, kdy přede mě babička postavila misku domácího třešňového kompotu, s vrznutím otevřela velkou šatní skříň a přinesla krabici plnou starých rodinných fotografií. Spolu jsme je pak dlouhé hodiny prohlížely a vyprávěly si. Prsty obou rukou by mi nestačily, abych spočítala večery takhle strávené. Obrázky a příběhy vztahující se k nim jsem znala nazpaměť už jako dítě. A stejně jsem chtěla znovu a znovu… Některá vyprávění si bez problémů a celkem podrobně vybavím i dnes.

Doba se změnila. Dospěla jsem, odstěhovala jsem se, vdala se. Máme děti, které samozřejmě rádi fotíme. Čas od času navštívíme i profesionální fotografku. Na focení je ale čím dál méně volných chvil. Klasický fotoaparát jsme už dávno vyměnili za vymakaný mobil, který máme pořád po ruce. Snímky shromažďujeme v elektronické podobě a vyvoláváme je vlastně pouze sporadicky. Přestože je to úžasné mít hmatatelné vzpomínky, v poslední době máme tištěné fotky dětí pouze z focení v mateřské školce. Máte to také tak? Je to trend dnešní doby?

Život je otázkou priorit a jsou jistě důležitější věci než focení. My sami jsme v tomto ohledu jaksi zpohodlněli. První dcerku jsme fotili snad denně, týden po týdnu jsme schopní dohledat její pokroky. Každý měsíc i rok jejího života měl svou složku. Stavbu domu, která následovala, máme také poměrně pečlivě zdokumentovanou. Po narození druhé dcerky se frekvence focení snížila, při třech dětech ho už pravidelně neřešíme. Fotografie třídíme na roky, alespoň já se o to snažím... Někdy nám dá opravdu velikou námahu nahnat všechny děti na jedno místo. Přimět je k tomu, aby se aspoň dívaly v jednu chvíli do objektivu, je ještě větší oříšek. Ne že bychom si děti neužívali, ale ne vždy si vzpomene nebo stihneme jednotlivé neopakovatelné okamžiky zachytit. Převažuje u nás spíše ty okamžiky „žít“ a „užívat“ před neustálým číháním s fotákem. I tak ale máme rodinných snímků tisíce. Neumím si představit je nechat všechny vytisknout a jsem ráda, že existují i jiné možnosti.

Také nemáte v oblibě „povinné jízdy“ v podobě pózování a rodinného focení organizované babičkami, maminkami a tetičkami o svátcích a v době, kdy se sejde široká rodina? Focení trvá nekonečně dlouho, úsměvy se stávají otrávenějšími a kyselejšími, děti rozdováděnějšími…Všichni jsou potom jako cvičené opice a dokud se fotka nepovede, opakuje se to znovu a znovu. Naši rodiče takové možnosti neměli. Film pojmul 25 ks fotek, vyvolat je museli dát všechny. Fotilo se jednou nebo párkrát a hotovo. Buď se povedlo, nebo ne… Dnes pořídíte v jedné vteřině deset snímků a ty nepovedené prostě smažete. A je pravdou, že momentky, které i dnešní foťáky v mobilech spolehlivě zachytí, jsou prostě k nezaplacení. 

Babičky a dědečkové využívali možnosti nechat se vyfotografovat profíkem, a to zejména při zvláštních příležitostech. Všechny fotografie byly sice na jedno brdo, stejně ustrojené děti u stejného dortu, kde se měnil jen počet svíček, rodina poskládaná přesně podle rodokmenu apod. Kouzlo ale černobílým snímkům upřít nelze. A nevydařenou fotografii z těch dob najdete málokdy.

Každá éra má své pro a proti. Moje babička má všechny vzpomínky v jedné velké krabici od bot. Rodiče už mají fotek více. Mají svatební album, fotoalba s fotkami dětí, z dovolených atd.. My v dnešní době máme na harddiscích miliony fotek. Jenže - je v nich systém? Jak to máte vy? Třídíte je a tisknete? Všechny? Kde je skladujete? Vracíte se k nim a prohlížíte je vůbec někdy? Zamysleli jste se nad tím, jak často strávíte příjemnou chvilku s rodinou například nad fotkami z vašich dětských let, povyprávíte si u toho a zasmějete se? Kdy naposledy jste si takhle zpříjemnili večer nebo upršený víkendový den? A bude to dnešní děti vůbec bavit? Já doufám, že i pro naše děti bude prohlížení rodinných fotek překrásnou chvilkou, ať jim bude pět, třicet nebo třeba padesát let. Proto je čas fotky zase zatřídit do složek a vybrat alespoň ty nejkrásnější z nich k vyvolání. Kdy jindy než před začátkem nové etapy – v předvečer dne, kdy se naše nejstarší dcera stává školou povinná.

Image courtesy of Stuart Miles at FreeDigitalPhotos.net