Nepřehlédněte
Seriál o grilování: 10. díl – Jak se správně starat o gril?
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Veronika (28): Mívám záchvaty paniky a nedokážu se z ničeho radovat
Milá Veroniko,
myslím, že zápolíte s klasickou generalizovanou úzkostnou poruchou, kdy se Vaše vnitřní úzkost vždy naváže na nějaký drobný konkrétní nebo i smyšlený problém (například kartáč plný vlasů pro Vás znamená, že Vám hrozí plešatost. Vidíte někoho bez zubu nebo Vás zub bolí, a hned Vás napadne, že o zub také přijdete. Zabolí Vás břicho a je to tady. Vždy jste přeci věděla, že máte rakovinu!)
Takže hned na úvod Vám musím říct, že krátkodobé užívání slabších antidepresiv by Vám mohlo ulevit. Vy sama totiž už teď děláte snad všechno, co se ve Vaší situaci dělat dá. Sport bývá doporučován na prvním místě, meditace odvádí pozornost od úzkostných myšlenek…
Pokud se zatím chcete snažit vypořádat se situací bez léků, musíte se naučit říct „stop“ automatickým úzkostným myšlenkám a myšlenky odvést jinam. Dá se to natrénovat.
Začněte tím, že zastavíte myšlenky a začnete je zkoumat. Proč se objevily právě v tuto chvíli? Je k tomu nějaký důvod (třeba spojený s partnerským životem, hádka s někým blízkým a podobně)? Jak moc je pravděpodobné, že se věc, které se bojíte, skutečně stane? Když se opravdu stane, co uděláte? Jaké máte možnosti? Popřemýšlejte o tom, „coby, kdyby“. Co by se stalo, kdyby Vám přední zub opravdu vypadl? Co by se dělo dál? A ještě dál? Podívejte se na jednotlivé kroky, které by to znamenalo… až po ten, že není problém, aby Vám zubař udělal zub umělý. Zkrátka si připravte plán, jak byste ony „hrozné situace“ vyřešila rozumově.
Myslím, že pro Vás je poměrně důležité to, jak vypadáte (ztráta zubu, vlasů), což bývá obvykle spojováno s nižším sebevědomím. A lidé, kteří si nejsou sami sebou úplně jistí, jsou také mnohem zranitelnější. Možná by stálo za to zeptat se sama sebe, co Vám uvnitř Vás chybí, když si „nedovolíte“ prožívat radost.
Jste na skvělé cestě, protože si umíte pojmenovávat své emoce a stavy. Nepíšete, že „neumíte“ prožívat radost, ale že si to nedovolíte. To je také věc, která se objevuje u lidí s nízkou sebeúctou. Jako byste měla pocit, že si tu radost a štěstí nezasloužíte. Proč? Zeptejte se sama sebe. Možná jste prodělala nějakou traumatickou zkušenost nebo něco podobného.
Zeptejte se také, proč se úzkostné stavy, které už jste jednou úspěšně zvládla, objevily právě teď znovu. Stalo se něco, co je spustilo? A proč nepomáhá to, co pomohlo ke zvládnutí minule? Vždy je potřeba zjistit, na jakém základě se úzkostné myšlenky mění v ty, které Vám začnou běžet v hlavě stále dokola a zasahují Vám do života.
Nejlepší by asi byla standardní terapie (bez léků), kde byste se za pomoci odborníka učila zvládat své myšlenky a nálady krok po kroku. Jen si nejsem jistá, co by na to řekl Váš partner. K tomu ještě jedna důležitá otázka. Jak konkrétně Vám partner pomáhá? Jak Vám pomohl minule?
S úzkostí, zvlášť pokud jsou přítomny i panické ataky a Vy cítíte, že je ohroženo Vaše běžné fungování, není žádná legrace. A je moc dobře, že se snažíte situaci pomocí různých doporučovaných technik sama zvládnout.
Přeji hodně sil a držte se! Jste na správné cestě.
JB
Máte nějaký dotaz nebo problém, se kterým si nevíte rady? Napište na e-mailovou adresu jana.b@portalprozeny.cz naší psycholožce Janě Brandtlové.
Poslat článek
Tisk
Štítky: panika, úzkost, deprese, úzkostná porucha, panické stavy, nepřiměřené obavy, zvládání panických stavů