Nepřehlédněte
5 nej nápojů, které vás v zimě zahřejí
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Pouštíme máminu sukni aneb svět je skvělé místo...
Ano, začíná to už ve školce..., máte kamarády, vaříte v malé kuchyňce, stavíte domečky z mechu a klacíků, malujete rodinku u domku pod modrou oblohou se sluncem, jemuž sahají paprsky až k trávníku plnému červených kvítků. Obrázky, ať už méně či více odpovídající původnímu záměru, pak visí na nástěnce školky nebo doma na lednici, kde se rodiče chlubí uměním své ratolesti všem návštěvám. Ne vždy je to ale růžové. Šlapajíce si po vytahaných punčocháčích se perete o toho nejoblíbenějšího plyšáka nebo s řevem a unudlaným nosem vysvětlujete paní učitelce, že ten chleba s tvarohovou pomazánkou za žádnou cenu jíst nebudete. Navlékání korálku, jako oblíbená aktivita, však vede i k takovým nepříjemnostem jako je návštěva paní doktorky, která se zaníceně snaží, většinou největší korálek z nabídky, vyndat z dětského nosíku. To vše samozřejmě za vydatného řevu, spousty nudlí a upoceného trička. Ve školce zažíváme i první lásky. Na vycházce nedalekým lesem se vodíte za ruce, pomáháte, případně, učíte svého milého zavazovat tkaničky. To vše probíhá s dětskou roztomilostí, nad kterou se paní učitelky rozplývají a v duchu si říkají: „Počkejte za pár let“.
Základka – v první třídě si připadáte tak dospěle, možná i sedíte v lavici vedle své školkovské lásky. Paní učitelka je hodná, trpělivá a rozdává hvězdičky. Vstáváte s chutí do toho zajímavého světa plného poznání a nových zážitků. Idylka ale netrvá dlouho. Taška s učebnicemi je těžká, kolega z lavice byl přesazen kvůli vyrušování, to velké psací L je tak divně tvarované, že se ho celá řádka snad ani nedá napsat. Úkoly se kupí, čas na hraní se krátí a doma stále slýcháte stejné dotazy: „Co bylo dnes ve škole? Máte nějaký domácí úkol? Jak dopadl diktát?“ Projdete si všemi stránkami slabikáře, učebnice prvouky a malou násobilkou. Jste na druhém stupni. Učení je stále těžší, přestávky zábavnější a paní učitelka otravnější, o ranním vstávání ani nemluvě. Zato taková velká přestávka, třeba při zasněženém školním nádvoří, tam se dějí věci. Která slečna je nejvíce zmáčená sněhem, ta se jednoznačně těší největší oblibě pánské části třídy. Takové vyválení ve sněhu nebo nespočet sněhových koulí za tričkem je považováno za projev zájmu. Je jasné, že i tady vznikají lásky, odlišné od těch ze školky, ale o to intenzivnější. První pusu už máte nejspíš za sebou, ovšem nabízí se tolik dalších lákadel na prozkoumání. Sem tam opíšete domácí úkol, zapomenete, že máte službu na tabuli nebo se vymluvíte z hodiny na střevní potíže. Ale že má spolužák či spolužačka nové značkové džíny nebo k svačině něco co jste u Vás doma nikdy ani neviděli, to Vám jistě neunikne. Třídy bývají rozdělené na menší party, kde kromě přátelství vznikají i lásky… Pak se nemají paní učitelky bát vzít na lyžák komplet třídu včetně těch dvou věčně do sebe zakouslých puberťáků. Kdo to má uhlídat. Nejen zlomené nohy na svahu, obsah hrnků v bufetu na svahu, ale i počet nohou pod peřinou při večerce. Všichni jsme tou dobou bývali ve svých očích stokrát dospělejší, než to viděl zbytek světa.
Horko těžko jsme se s rodiči shodli na výběru střední školy. Jsme tam, když pán Bůh dal, kde jsme chtěli, a chystáme se těmi léty probojovat a ještě zažít všechno co se dá. Inkoust na občance máme už nějaký ten pátek zaschlý, čekají nás taneční a další lyžák. Učebnice jsou pořád těžké, tak proč nějakou čas od času nezapomenout, vždyť do lavice stačí jedna. Do jednoho sešitu se vejdou minimálně dva předměty a třípatrový, vzorně uklizený penál je dávnou minulostí. Do školy se vodíme za ruku se svou, zajisté životní a pravou, láskou, se kterou trávíme přestávky, případně dny za školou prochozené městem nebo prosezené v místní kavárně. K dotazům co bylo ve škole stále častěji přibývá: „ Už jsme dlouho neviděli tvůj index. Kdy budou třídní schůzky? Nevěnuješ se nějak moc té tvojí spolužačce?“ Maturita se blíží, ale svatý týden je přece dost dlouhý. Nepochybujeme, že za ten týden na chatě s pár spolužáky, který jsme si vydobyli u rodičů, bychom to nezvládli. Když bude nejhůř, argument, že zkouška je to od toho, aby se to zkoušelo, nám přece opakovali sami rodiče. Ovšem, že to bylo při té naší první neúspěšné, kdy jsme z toho ještě upadali do deprese, rychle zapomeneme a snažíme se aplikovat na každou další. S domácím klidem a pochopením se ale často nesetkáme.
Maturita je za námi, nakonec to nebylo tak hrozné jak všichni strašili. I ta učitelka, která nejvíc děsila, že nám za žádnou cenu nepomůže, když jsme vše nechali na poslední chvíli, se nakonec stala pomocnou berličkou. Další rozhodování a domácí výstupy před námi. Vysoká škola versus plné pracovní nasazení.
O působení na té VYSOKÉ ŠKOLE zase příště…a jak jinak než o učení (rozumějte vztazích ;-) )
Foto z vlastního archivu (Školka U Divadla Kladno)
Poslat článek
Tisk
Štítky: Dětiškoladospívání