Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Před týdnem padla poslední klapka Vašeho celovečerního debutu Šťastná. Můžete nám trochu přiblížit jeho děj?

Jedná se o romantický film - lovestory z divadelního prostředí mladých studentek herectví, kde chce hrát každá hlavní roli. Hlavní hrdinka Viktorie Šťastná (Andrea Daňková) odjíždí studovat do Prahy hereckou akademii. Záhy však zjišťuje, že se její původní ideály nesetkávají s realitou. Dostává se do party protřelých studentek (Aneta Krejčíková, Marie Kružíková), které pojímají hereckou kariéru zcela osobitým způsobem...

Jak dlouho trvalo natáčení?

Kvůli nutnosti zachycení různých ročních období jsme točili od července minulého roku až nyní - do března. V průměru jsme natáčeli měsíčně zhruba 3-4 dny.

Do kin se film dostane počátkem letošního podzimu. Jste nervózní z toho, jak ho diváci přijmou, nebo se Vás takové pocity netýkají?

Určitě jsem hodně nervózní a ještě nervóznější budu, jak se bude podzim blížit. Film je komplexní rozsáhlé dílo se složitou realizací a vytvořit kvalitní dílo je velmi náročný, složitý proces. Myslím, že každý režisér je, alespoň v nějaké fázi tvorby či uvedení filmu, tak trochu nervózní. Přesto - všichni jsme se snažili vydat ze sebe to nejlepší, tak se určitě bude na co dívat! Hlavně dívčí a dámské publikum, pro které je film primárně určen, určitě zklamané nebude.

Děj pojednává o začínající herečce a dá se říct, že tou také zatím představitelka hlavní role Andrea Daňková je. Ve snímku se však ve vedlejších rolích objeví i velmi známé tváře jako Ljuba Krbová, Dana Morávková nebo Jan Hrušínský. Jsou podle Vás nějaké rozdíly v práci s hereckými nováčky a zkušenými herci? Nebo se Vám pracuje se všemi stejně?

Každý herec je jiná osobnost a vyžaduje nepatrně individuální přístup. Je ale pravdou, že co se týče "ostřílených" herců - tak spolupráce s nimi probíhala vždy na velmi profesionální úrovni a vzájemném respektu. Například paní Krbová natáčí Ulici tak často, že už si sama najde periferně kameru a pohybuje se před ní přirozeně bez toho, abychom jí museli s kameramanem navádět, kde je rozsah záběru. Všechno je to o zkušenostech.

Hlavní mužskou roli hraje David Kraus, herec a zpěvák, jež je idolem bezpočtu dívek a žen. Prozraďte nám, jaký je ve skutečnosti? Je to opravdu „sexy lamač srdcí“, jak na mnohé působí, nebo spíše „hodný hoch“?

David je neuvěřitelně charismatický člověk, takže myslím, že optávané slovní spojení "sexy lamač srdcí" trochu na místě je. Každopádně je především naprosto upřímný člověk. Říká bez vytáček, co si myslí. Má dobře poskládané zásady a podle nich se řídí a je férový.

Jedna z Vašich knih se jmenuje Šťastná, má to souvislost s tímto filmem? Jste i autorkou předlohy?

Ano, napsala jsem tu knihu, přesto z původní předlohy nezůstalo po šestnácté verzi scénáře téměř nic, kromě názvu a jména hlavní hrdinky. Scénář jsme připravovali původně společně s Viktorem Schwarczem už před čtyřmi roky. Nakonec se vyvinul do zcela jiné formy, než je původní kniha.

Den před posledním natáčením přišla zpráva o úmrtí slavné režisérky Věry Chytilové. Vy jste byla její studentkou na pražské FAMU, kterou jste v roce 2009 úspěšně absolvovala. Jak moc Vás tato smutná událost zasáhla?

Věra Chytilová byla velkou osobností i pro ty, kdo ji sotva znali. Proto pro mě, jako pro její studentku, to podstatně smutná událost byla. Když jsem byla u ní v dílnách na FAMU, tak občas ani ostatní spolužáci nedorazili (nás bylo na režii docela málo), takže jsem si s ní povídala několik hodin - třeba ne jen o filmu, ale i o životě - jejím dětství, mých trablích... byla opravdu úctyhodným, silným člověkem a vším, co si představím pod pojmem režisér. Po tragické zprávě jsem chvilku přemýšlela, jestli natáčení druhý den nezrušit, ale vím, že to by si nepřála. Symbolicky jsem natáčela ve smutečním a přišla se s ní rozloučit na katedriálním večeru na FAMU. Neznám moc lidí, kteří by toho za svůj život dokázali tolik. Vždycky nám říkávala, ať využijeme času, co nám byl dán, ať nežijeme zbytečně. Ona zbytečně rozhodně nežila.

Pojďme ale zase k veselejším věcem, řekněte našim čtenářkám ještě něco o sobě. Dočetla jsem se o Vás, že jste opravdu renesanční člověk. Kromě režie se věnujete také výtvarnému umění, ilustraci a literatuře, jak jsem již naznačila. Ve všech těchto směrech už máte za sebou nejeden úspěch, vydala jste hned několik knih, ilustrovala jste jich rovnou desítky a zúčastnila se mnoha výstav jako výtvarnice. Která z těchto rolí je vám nejbližší? A ostatní jsou spíše koníčky?

U mě je to spíš vývojem - od 5ti jsem chodila na uměleckou školu a toužila být malířkou. Na střední jsem sice malbu studovala, ale už jsem přitom začínala i psát. Můj text se dostal k redaktorovi a vyšla první knížka, pak druhá, třetí - ani psaní mi však v uměleckém vyjádření úplně nestačilo. Nakonec jsem zkusila režii - což pro mě bylo propojením děje a obrazu - psaní a výtvarna. Zkusila jsem proto přijímací zkoušky na FAMU a hned na první pokus mě přijali.

Zaujala mne informace o tom, že jste zapsána v České knize rekordů. V roce 2009 jste vytvořila největší obraz kreslený pastelkou. Jak je velký? A jak takový nápad vůbec vznikl?

To už je dávno :) Vždycky nás na střední učili kreslit na co největší formáty - figury 1:1 - takže kresby, při mé malé postavě, byly mnohdy větší než já sama. S kamarádkou jsme ve zprávách viděly reportáž o největším kresleném obrazu pastelkami a nezdál se mi až tak velký - podívala jsem se mezi své kresby a přišla na to, že mám jeden pastelkový větší. Kolik měřil si už ale vážně nepamatuji.

Co plánujete do budoucna? Chystá se výhledově nějaké další natáčení? Nebo je snad v plánu výstava, kde by si čtenářky mohly prohlédnout Vaši uměleckou tvorbu?

Teď v březnu mám výstavu v OC Šestka a po ní se chci věnovat blížící se premiéře filmu. Brzy se však začnu poohlížet po dalším námětu - filmování je nádherná věc!

Děkuji moc Evě Toulové za ochotu podělit se s námi o střípky ze světa umění. Věřím, že nejen já, ale i naše čtenářky, se budeme opravdu těšit na nový film s názvem Šťastná. Vždyť romantiky a smíchu není nikdy dost!