Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Jako psycholog moc dobře vím, že většina z nás si prostě potřebuje věci plánovat, organizovat a kontrolovat je. Pokusím se shrnout své zkušenosti a vědomosti, abych téma nepředvídatelnosti dostala pod svou kontrolu i já.

Pocit schopnosti věci kolem sebe ovládat nám dává pocit jistoty a bezpečí. Naopak události, které nemůžeme ovlivnit, otřásají naší základní důvěrou a samotnými základy toho, na čem stavíme svůj život. Jenže vyhnout se jim není možné. Proto bychom se měli naučit vše nečekané lépe zvládat postupným odstraňováním takzvaných iluzí kontroly.

O co jde?

Člověk má přirozenou touhu mít věci pod kontrolou. Toužíme po světě, ve kterém se můžeme na určité věci spolehnout, protože víme, že když nastanou, budeme jednat určitým způsobem, a to povede ke konkrétnímu důsledku.

Máme základní potřebu porozumět světu, jelikož díky tomu pak můžeme získávat kontrolu. Už malé dítě stokrát stiskne vypínač světla naprosto fascinované tím, že dokáže rozsvítit a zhasnout. Jde o to, že potřebujeme věci ovládat. Tím získáváme základní důvěru nejen ve svět, ale také v sebe sama jako v konající bytosti.

Základní důvěra je nezbytná

Většina z toho, co dělá traumatické zážitky tak tíživými, je to, že dojde k naprostému převrácení našeho základního přesvědčení. V noci jdeme ve městě po ulici, a vůbec nás nenapadne, že by se nám mohlo něco stát. Najednou na nás ovšem zpoza rohu někdo zaútočí a okrade nás. Největším problémem pak nejsou finanční ztráty, ale strach.

Strach z toho, že svět přestal fungovat tak, jak jsme doposud předpokládali. Totéž platí i při jízdě autem, a vlastně během každodenního života neustále. Jistě, víte o sobě, že jste dobrý řidič, ale to nezaručuje, že jsou takoví i ostatní a že nemůžete během cesty havarovat. To si ale připouští jen málokdo, protože věříme ve své vlastní schopnosti. Základní pocit kontroly nad vlastním životem je pro nás prostě nezbytný.

Kontrola jako pouhá iluze

Všichni máme zkušenosti, které nám ukazují, jak omezená je naše kontrola nad během života. Věříme, že když nebudeme kouřit, budeme zdravě jíst a sportovat, budeme fit a dlouho žít. Ale náhle přijde nemoc, která nám dokáže, že naše snaha nestačila. Zdraví se s věkem stále zhoršuje a stává se nekontrolovatelným, i když s tím lidé stále bojují a jen těžko tuto skutečnost přijímají.

Ti moudří z nás relativně brzy zjistí, že toho existuje zkrátka hodně, co nelze ovlivnit. A naučí se s tím žít. Vědí, že v životě se může stát všechno možné, ale ať už je to cokoliv, věří, že to překonají a možná se díky tomu i něco naučí.

Máme tendenci věřit ve spravedlivý svět, což bohužel často vede k nespravedlivým úvahám. Třeba nás napadne, že když se někomu stane něco zlého, musel si to nějakým způsobem zavinit sám. Nebo si představme příklad, kdy má naše milovaná osoba nehodu, protože si šla po práci ještě něco koupit. My si pak můžeme až do smrti vyčítat, že kdybychom jí řekli, ať nechodí, nic by se nestalo.

Jedná se o obranný mechanismus, který používáme k tomu, abychom udrželi děsivé věci s pocitem, že nějaký způsob kontroly nad věcmi přeci jen máme.

Jak moudří zvládají život

Moudří lidé tedy dokázali přijmout nejistotu, ale jak se to dá zvládnout? Co dělají jinak? Jedním z důvodů je pravděpodobně to, že se naučili užívat si každý okamžik. Vědecké studie ukázaly, že lidé, kteří za sebou mají opravdu ošklivé zážitky, vyznávají filozofii typu: „Právě proto, že vím, co se může stát, tak si užívám každý dobrý okamžik.“ Tito lidé jsou si vědomi, jak cenné jsou chvíle spokojenosti, ale také ze zkušenosti vědí, respektive jsou připraveni, že všechno nějak zvládnou. A to je velmi posilující.

Nicméně není nutné, abychom v životě zažili nějakou tragédii, která by nás posunula k poznání. Hodně se toho můžeme naučit i tím, že něco spoluprožíváme s druhým. Například když zůstáváme po boku přítele či kamarádky, kteří právě procházejí vyhroceným rozvodem nebo se vyrovnávají s nějakou jinou těžkou situací.

Iluze kontroly dělá náš svět příjemnějším

Iluze kontroly je opravdu skvělou věcí pro naši pohodu. Samozřejmě, že se cítíme lépe, pokud si myslíme, že se nám nemůže nic stát. Nebo když (raději) úplně přesně nevíme, jak se daří ostatním. Nebo když nezpochybňujeme vlastní činy a věříme v lepší obraz sebe sama.

Na cestě k moudrosti se člověk vždy musí vypořádávat s věcmi, které jsou obtížné nebo bolestivé. Ale na konci této cesty naší získanou vyrovnaností hned tak něco neotřese.

Nejistoty nahradí nová jistota

Spolu se ztrátou iluze kontroly přijdeme o pocit jistoty. Jde o pomalý proces učení, kdy přijímáme nejistotu jako součást běžného života beze strachu. Kdykoli nás ovládne pocit, že prostě něčeho musíme bezpodmínečně dosáhnout, má smysl zvážit, co se stane, když k danému cíli nakonec nedojdeme. Naučíme se, že cíl, kterého se snažíme za každou cenu dosáhnout, možná nebude to, co se nám v životě nakonec odehraje.

V žádném případě to neznamená, že se máme přestat snažit realizovat své nápady a plnit si svá přání. Jde o to, že když se k cílům upneme až příliš, můžeme být nakonec velmi zklamaní.

Samozřejmě, že i moudrý člověk si stanovuje cíle a má nějakou vizi budoucnosti. Rozdíl je v tom, že se dokáže mnohem lépe vyrovnat s tím, pokud náhle život přestane běžet podle plánu. Sílu a jistotu mu totiž dává schopnost zvládnout život, ať už přináší cokoliv.