Magazín pro ženy Portál pro ženy.cz

Začněme tím, co Vás pravděpodobně nejvíce proslavilo, tedy účastí v soutěži Star Dance. Spoustě lidí se totiž při vyslovení Vašeho jména vybaví právě tato soutěž, kterou jste dvakrát vyhrál (v roce 2008 s Danou Batulkovou a v roce 2012 s Kateřinou Baďurovou) a naposledy skončil druhý (s Tatianou Kuchařovou v roce 2013). Jak se Vám změnil život po prvním vítězství?

Po prvním vítězství jsem získal větší sebevědomí a začal jsem si život organizovat tak, abych se mohl tancem živit naplno. Začali mě poznávat lidé na ulici a já si uvědomil, že jsem jim sympatický, což mě těší a dělá mi to radost dodnes. Nevím, jak je to možné, ale lidé a hlavně moji studenti se mnou rádi tráví čas a já se jim tedy snažím všem rozdávat pozitivní energii. Ale zpět k otázce, Stardance mi změnila život hlavně v tom, že jsem si ujasnil, co chci dělat a kde je mé místo.

Pokud budou další ročníky této soutěže, můžeme se snad opět těšit na Vaši účast?

Pevně doufám, že ano. Moc rád bych se dalších ročníků jakkoliv zúčastnil, Stardance jsou emoce a dnes už také nostalgie a krásné vzpomínky.

Jako maminka malého syna Vás nyní pravidelně vídám na obrazovce televize Déčko ve Vašem pořadu Taneční hrátky s Honzou Onderem. Kde se vzal nápad na tento skvělý projekt? A jak se Vám spolupracuje s malými tanečníky?

Já s dětmi pracuji již řadu let, takže jsem vlastně jenom svoje metody přenesl před kameru a jsem tedy na tuto práci zvyklý. Učit děti tančit je disciplína náročná, na druhou stranu je to činnost, za kterou, když ji děláte dobře, dostanete upřímnou a nefalšovanou pochvalu a to mě moc baví. Udělat taneční pořad pro děti byl nápad manažera vývoje ČT Honzy Potměšila a zdá se, že to byl nápad velmi dobrý, protože náš pořad je mezi dětmi dost populární. Jsem za to moc rád, je to krásný pocit, když má Vaše práce smysl - zní to jako fráze, ale když vidíte nadšené děti, je to fakt.

Jak jsem se o Vás dočetla, tančit jste začal už jako malý kluk v sedmi letech. Proč Vás zlákal právě tanec? Přivedli Vás k němu rodiče nebo někdo jiný?

Nevím, asi to tak mělo být, já jsem si už od malička strašně přál tancovat. Rodiče to věděli, a tak mě přihlásili na taneční kroužek...

Zkoušel jste v té době i jiné aktivity a sporty, ke kterým spíše tíhne většina kluků, třeba fotbal nebo hokej?

Já byl vždycky ten kluk, co radši zpíval a maloval. Fotbal mi nikdy nešel a od základní školy až po školu vysokou se mi všichni smáli za to, že mám při fotbalu ruce v bok... Co se tyče jiných sportů, tak jsem dlouhá léta chodil běhat a s bráchou jsme vášnivě hráli badminton...

Mnoho dětí, které mají jako malé nějakého koníčka, v pubertě s tímto zájmem „sekne“. Také jste si takovým obdobím prošel, nebo jste vždy věděl, že se právě tanci chcete v životě naplno věnovat?

Já byl asi divnej, já v pubertě trénoval jako zběsilý. Nikdy mě nenapadlo, že s tím skončím. Pro mě to byla droga a po škole jsem se těšil na trénink, kde jsem si psychicky odpočinul a fyzicky se zničil...

Se svou partnerkou Lucií Hunčárovou patříte mezi českou taneční elitu a reprezentujete naši zemi na mezinárodních tanečních soutěžích. Kolik takových akcí za rok absolvujete? A co považujete za svůj největší úspěch na poli sportovního a soutěžního tance?

My už se tomu sportovnímu tanci věnujeme méně než dřív. Pořád trénujeme, občas jedeme na taneční soutěž, ale takové to dravé tancování, kdy jsme byli v sobotu na soutěži Maďarsku a v neděli v Berlíně, už dělat nechceme. Můj největší sportovní úspěch je titul mistrů ČR družstev v latinsko-amerických tancích. Momentálně se více zaměřujeme na taneční vystoupení, o které je u našeho páru enormní zájem a vzhledem k tomu, že jsme veřejně známý pár, nemůžeme si dovolit, aby naše show neměla odbornou úroveň...

Máte raději společenské nebo latinsko-americké tance?

Raději mám latinsko-americké, ale když tančíme s Danou Batulkovou nebo Katkou Baďurovou, tak si užívám více ty standardní!

Udržet se na tak vysoké profesionální úrovni a neustále se zlepšovat jistě znamená velké úsilí. Kolik hodin denně věnujete tréninku?

Denně trénujeme 90 minut, ale naši výhodou je, že spolu tančíme již 9 let a jsme sehraní.

Se slečnou Hunčárovou tvoříte krásný a sehraný pár jak na tanečním parketě, tak i v soukromém životě. Společně tancujete na soutěžích, vedete taneční školu, společně jste se účastnili také soutěže Star Dance, i když každý s jiným tanečním partnerem. Jak dokážete nepodléhat „ponorkové nemoci“, když spolu pracujete i žijete?

Jednoduchá odpověď, člověk si na to zvykne a naučí se... Někdy je to náročné, 24 hodin denně spolu, ale mně už to přijde normální...

Vaše taneční škola působí v Sokolově, Mostě, Ostrově a Karlových Varech. Taneční kurzy pořádáte také v rodném městě Loket a v Praze. A k tomu máte již zmiňované soutěže a jiná taneční vystoupení. To jistě znamená hodně času stráveného na cestách. Jak takové pendlování mezi jednotlivými místy zvládáte?

Přiznám se Vám, že to zvládáme těžko... Já jsem trochu hyperaktivní a stal se ze mě blázen závislý na práci, ale v dohledné době se chystáme některé pracovní povinnosti ubrat a trochu se uklidnit. Chtěli bychom s Lucinkou taky občas odpočívat, takže se o tom teď v poslední době hodně bavíme a věřím, že najdeme trochu klidnější variantu.

Taneční většinou probíhají na podzim, plesová sezóna je právě nyní. Jak je to s Vaší prací přes léto? Máte volněji nebo probíhají zase jiné akce?

V létě jsou zase jiné pracovní povinnosti, tak například natáčíme náš pořad, jezdíme po různých festivalech pro děti, organizujeme taneční soustředění pro děti, pro naše kurzisty z tanečních pro dospělé, sami se jezdíme soustředit a pak následně spěcháme soutěžit do Stuttgartu, kde se vždy v půlce srpna koná největší taneční soutěž na světě...takže je toho dost.

Dokážete si najít čas i na jiné zájmy než tanec? A pokud ano, jaké to jsou?

Jsme rádi, když se jednou za čas můžeme sejít s našimi přáteli, uvařit něco dobrého k jídlu a pěkně v klidu pokecat...

A co dovolená, dopřejete si alespoň občas nějakou? Vyrážíte raději na hory za sněhem nebo do tepla k moři?

Já to mám vyřešené, vždy koncem května jezdím s kamarády ze studií s Jirkou a Jirkou někam za poznáním, kde podnikáme nejrůznější výlety a túry, v létě pak jezdíme s Lucinkou někam na "válecí" dovolenou k moři, no a to je vlastně všechno...takže nic moc, chtělo by to častěji, ale to se zlepší...

Nakonec mám pro Vás otázku, co byste vzkázal čtenářkám, které by lákalo vyzkoušet taneční kurz, ale stydí se nebo se obávají, že na tanec nemají nadání?

Tak tady si musím přihřát polívčičku...pokud se stydíte a nevěříte svým schopnostem, přijďte k nám, u nás je pohoda, legrace a tančit naučíme všechny, fakt! My totiž nikam nespěcháme a celým tancem se bavíme, o tom to je. Musí to být radost a né stres. Někomu to jde rychle, někomu pomalu...a co?

Děkuji moc panu Onderovi za milé nahlédnutí do jeho soukromí a přeji mnoho tanečních i soukromých úspěchů jemu i slečně Hunčárové.