Nepřehlédněte
Placené volno z práce na pohřeb: kdy na něj máte nárok?
Soutěž o Můj Fashion Blok – zábavnou a kreativní knížku pro mladé slečny
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Kdo nesedí před plátnem - není Čech, aneb fandovství po česku
Také patříte do té skupiny lidí, která po většinu roku sotva ví, že existuje nějaký sport s názvem „hokej“, ale v době mistrovství se změní ve skalního fanouška, tráví večery u pláten ve sportbarech a po každém gólu do té správné brány si div že nevykřičí hlasivky? Vítejte v klubu.
Dovolím si předpokládat, že v tom případě jste se, stejně jako já, již nesčetněkrát setkali s někým, kdo si neodpustil poznámku na téma, jaká je to z vaší strany přetvářka a že nebýt společné fandění našim chlapcům tak „in“, tak by vás u sportovního přenosu nikdy nikdo ani okem nezahlédl. Dobrá, možná mají v něčem i tak trochu pravdu. Uznávám, že hokeji rozumím asi jako koza petrželi a rok co rok si hodinu před naším prvním zápasem opět a zase projíždím slovník hokejových pojmů a pravidla tohoto sportu obecně, abych se následně mohla oprávněně rozohňovat, že „to byl offside!“ Rozhodně ovšem nemohu souhlasit s názorem, že mým důvodem je pouze jakýsi kalkul ve smyslu zalíbení se ostatním. Je sice dost dobře možné, že muž hltající hokejový přenos je pro mnoho lidí opravdu více mužným a žena se tímto stává přitažlivější než kdy jindy, ale uznejte sami – zápasů se odehraje opravdu požehnané množství a v přepočtu na hodiny, v tomto případě, promrhaného času, by podle mého pouhý falešně vyvolaný obdiv nejspíš nebyl dostatečnou satisfakcí.
Tak v čem to tedy vězí? Co je na masovém sledování hokejových přenosů tak lákavého i pro sportovní analfabety? A potom mi to došlo… Co má vlastně ještě ta naše malá česká zemička společného? Co ji drží pohromadě a spojuje lidi rozličných postavení i přesvědčení napříč celým státem? Moderní doba bleskurychlého rozvoje informačních technologií si žádá mnohé oběti. Komunikace přes internet svou pohodlností a časovou nenáročností začíná pomalu ale jistě nahrazovat osobní setkávání, nákupy online jsou mnohem komfortnější než běhání po obchodech, stažené filmy jsou oproti návštěvě kina zcela zdarma a není nic snazšího, než si vybrat jednu ze stovek restaurací a využít její nabídky bezplatné dopravy jídel všeho druhu až do bytu. A kam že tímto vším mířím? Hokejové přenosy nám poskytují úžasnou příležitost saturovat naši potřebu sociability, odtrhnout se na chvíli od online světa a vyrazit mezi (klidně i cizí) lidi. A ten pocit, když je celá místnost naladěna na jednu vlnu, společné výbuchy euforie a rozhořčení a především to všeprostupující MY. Hokej byl, je a velmi pravděpodobně i do budoucna vždycky bude českým národním sportem, a ten jedinečný pocit národní identity, hrdosti a náležitosti k něčemu většímu – to je podle mého názoru v dnešní době k nezaplacení a je to také důvodem, proč si já osobně žádnou podobnou příležitost nenechám ujít.
Tak co? Vážně někoho necháte přesvědčovat vás o tom, že byste se neměli účastnit něčeho, čemu moc nerozumíte, nebo dáte na své vlastní uvážení a dovolíte té jedinečné atmosféře desítek očí upřených na jedno jediné plátno, aby vás strhla s sebou?
Image courtesy of Stuart Miles / FreeDigitalPhotos.net
Poslat článek
Tisk
Štítky: hokej; fandovství; sport