Nepřehlédněte
Slovník pro čtení etiket na kosmetických výrobcích
Radka (34): Nevím si rady se synem, chytil se špatné party
Zelené trávy aneb nechme se inspirovat přírodou
newsletter
Chcete být informování o nových článcích? Přihlašte se k odběru novinek
Dáša (65 let): Cítím se jako páté kolo u vozu
Dobrý den,
už 6 let mám vztah s jedním vdovcem. Bydlíme odděleně, ale navštěvujeme se o to častěji, s jeho syny vycházím velmi dobře, ale kvůli jeho dceři se neustále hádáme. Má sice vlastní rodinu a žije několik kilometrů od svého otce, ale u něj v domku je, jak se říká, pečená vařená. Zve si tam na zahrádku přátele, rodinu svého manžela, grilují, popíjejí, často do nočních hodin. Svého otce také často zve na různé akce, které pořádá, ale mě zcela ignoruje. Připadám si jako vetřelec. Partner dceru nikdy neodmítne, nikdy nepřizná, že už máme jiný program. Zkoušela jsem si s ní promluvit a ujistit ji, že se o jejího tatínka dobře postarám, ale začala ho k sobě zvát ještě mnohem víc a častěji. Přítel stojí na její straně, má pocit, že jeho dcera je naprosto úžasná a já se cítím jako semetrika, která mu brání v kontaktu s dětmi a vnoučaty, což samozřejmě není pravda. Už o sobě ale začínám pochybovat, možná je problém opravdu na mojí straně. Co si o tom myslíte Vy? Děkuji.
Milá Dášo,
z toho, co píšete, nevidím problém ani tak v chování dcery Vašeho partnera, spíš v jeho přístupu k vám. Svým postojem vám totiž dává najevo, kde je vaše místo. Z mého úhlu pohledu se dcera chová k tátovi prostě hezky, snaží se ho zapojit jako právoplatného dědečka do chodu své rodiny, což mi přijde pěkné.
Je zřejmé, že vás, jako tátovu partnerku, příliš nerespektuje. Možná pro ní není jednoduché, ani po všech těch letech, vidět na místě své mámy někoho jiného. Jenže situace by pravděpodobně byla úplně jiná, kdyby vás váš přítel v rodině prezentoval ve všech situacích a za všech okolností jako svou partnerku a na různá pozvání by reagoval s tím, že přijedete ve dvou. Myslím si, že pak by bylo i chování jeho dcery k vám jiné a lepší.
S dcerou svého partnera nemůžete bojovat, nikdy byste nevyhrála. I když je dospělá, vždycky bude jeho malá holčička. Vy sama si musíte otevřeně se svým přítelem promluvit o tom, jaké je vaše místo v jeho životě a rodině. Nestěžovat si, nic nevyčítat, nekritizovat, ale jasně popsat, jak se v těch situacích cítíte a vyjádřit naději, že budete po jeho boku jako právoplatná družka a že on vás tak bude prezentovat i před svým okolím a rodinou.
Pokud partner nebude chtít a i nadále bude za všech okolností dávat přednost dceři, pak je možná na čase se zamyslet, zda chcete takovou roli hrát i dál a i nadále podléhat smutným pocitům, že jste jen „vetřelec“.
Přeji hodně sil.
JB
Máte nějaký dotaz nebo problém, se kterým si nevíte rady? Napište na e-mailovou adresu jana.b@portalprozeny.cz naší psycholožce Janě Brandtlové.
Poslat článek
Tisk
Štítky: parter partnerství vztah dcera vztah otec a dcera nízké sebevědomí pocit nejistoty